(Zdroj: Herminapress.cz ) 10x FOTO

Boris Rösner maličko jinak. Aneb vzpomínka na něžného barbara

Když jsem v pondělí (25.1.2016) ráno obracela stránku v diáři, „vykouklo“ na mně velké písmen B. No jo vlastně. Dnes by měl můj kamarád Boris Rösner (+55) teprve pětašedesát! A víte, co mě místo smutných vzpomínek napadlo? Jaký to byl laskavý hrubián a něžný barbar. Jak pro něj příkladně slovo pr.el znamenalo v přesně stanovenou a dobře načasovanou chvíli tečku za větou, dobrou pointu, ten správný důraz na to využít nechtěného kouzla okamžiku a přivést společnost do rozpaků, aniž by sám vypadal jako neotesanec. To nedokáže každý! To dokáže jen opravdový mistr slova a nositel moudra. Slabší nátury si musely dlouho zvykat, když s elegancí rytíře někoho urazil. Jenže on si ty lidi kolem sebe tak trochu testoval, aby věděl kdo jaký doopravdy je. 

Když jsem přišla s tím, že už na tu naši knížku, co ji píšeme roky, máme dost materiálu, lakonicky poznamenal: „A zase to bude jeden velkej bordel bez systému a logiky? Chceš lidi nasrat, nebo pobavit?“

Díky tobě Borisi, se povedlo to druhé. Dodnes ho mám před sebou, jak se směje, nadává, předvádí se v roli dokonalého komedianta a exceluje coby úžasný vypravěč. Prý to byl jeden z posledních skutečných renesančních umělců. Tento přívlastek mu však nebránil v tom, aby sem tam nehovořil, jak mu zobák narostl. Místo aby mi přinesl kytku, vytáhl z tašky maso na řízky. Cesty z našich mimopražských večerů jsme v autě prohulákali a říkali tomu zpěv. Byl velice zručná švadlenka, nicméně položit na chalupě podlahu mu též nedělalo problém. Nescházelo mu charizma, jak tvrdili muži a kouzlo osobnosti, jak prohlašovaly ženy. Byla to pravda. Já měla tu výsadu poznat ho i z té druhé stránky. Jako něžného barbara. My jsme se scházeli jen tak. Povídali si o životě, „házeli“ to několik let bez ladu a skladu na papír, až z toho byla najednou kniha.

"Tak poslyš, Borisi, k těm tvým pětašedesátinám ti chci jen připomenout, že si pořád ještě pamatuji tvoje slova, než si odcestoval tam nahoru: Tak se tu měj a až jednou, za dlouho, půjdeš za mnou, tak nezapomeň pití a cigára. Toho tam není nikdy dost."  

 

Vzpomínala Mirka Besserová

Sledujte Aplausin na twitter.com/aplausincz @aplausincz a facebook.com/aplausincz.

26. 1. 2016 10:00 Autor: sluka
Sipka
Stín
Stín

Stránka aplausin.cz využívá soubory cookies.
Setrvanim na tomto webu, udělujete souhlas k jejich užití.