David Švehlík: Co ho spojuje s filmovým Šampónem?

Herce Davida Švehlíka si vybral režisér Patrik Hartl pro roli Šampóna ve svém filmu Prvok, Šampón, Tečka a Karel. Svým výběrem byl režisér nadšen. Sdílel stejné pocity i David Švehlík?

Jak probíhalo natáčení? Patrik mě pozval na kamerové zkoušky, dal mi přečíst knihu, kterou jsem do té doby neznal, a pak se šlo natáčet. Natáčení bylo velmi příjemné. Nejen proto, že jsem se tam setkal se svými kamarády. Patrik Hartl byl skvěle připravený, věděl přesně, co chce točit, takže to bylo ve všech směrech příjemné natáčení.

Byl Patrik Hartl přísný režisér? Zjednával si respekt v různých situacích. Režisér má ale opravdu velkou zodpovědnost a neustále v průběhu natáčení řeší mnoho věcí. A Patrik měl pocit zodpovědnosti umocněnější tím, že natáčel film podle své knihy. Nebyl jsem ale svědkem toho, že by někoho nějak nepříjemně seřval, nebo něco podobného.

V čem je vám postava Šampóna blízká a v čem vzdálená? Vzdálená je mi v mnoha ohledech. Nicméně jeho neschopnost nalézt sebe sama, svoje místo v životě a touha po tom to místo najít, ta je mi velmi sympatická. Jeho životní styl a jak v různých situacích jedná, je ovšem politováníhodné. Je to spíš tragická postava vzbuzující lítost, protože tápe a nedaří se mu nalézt v životě to důležité. A co máme ještě společného se Šampónem - mám rád svižnou jízdu autem a mám rád zvuk sportovních aut. 

Zažil jste nějakou takovou podobnou výzvu jako hrdinové filmu? Já se přiznám, že jsem vůbec nepochopil, jak by mi mohlo pomoct se svléknout na veřejnosti. Věřím, že někomu to může pomoci, pro někoho to může být důkaz, že ještě tak úplně nezestárnul, že je schopen dělat ptákoviny. Pro mě je to ale absurdní představa.  Na druhou stranu se Patrikovi povedlo tyto výzvy zakomponovat do životní situace, která je smutná a výzvy vnímám spíš jako reakci na beznaděj, ve které se postav filmu ocitají.

A co další výzva z filmu, kdy se kamarádi domluví, že budou mluvit jen pravdu?  Nemyslím si, že je to výzva, to je povinnost. Je ale otázka, jestli pravda ve své holé podobě má vždycky zaznít a také kdy a jakým způsobem. Jestli je cennější sdělit pravdu, i když druhému ublížím, to je důležitá otázka. To, že má člověk mluvit pravdu, by měla být každodenní povinnost. To, že se to často nedaří, je jiná, ale snažit se o to člověk má.

Máte také přátele z dávných dob a chodíte na srazy gymnázia? Mám kamarády, i kamarády z gymplu. Není to tak, že bychom se viděli často, ale jsou. Poslední třídní sraz jsme měli myslím před třemi lety. Naše srazy jsou ale o dost komornější, než byl ten ve filmu. Myslím, že Patrikovi se spíše hodilo euforické pozadí třídního srazu pro rozehrání konfliktních situací mezi postavami příběhu.

Je to mužský film? Bude zajímat i ženy? A je to komedie? Rozhodně to není jen mužský film. Všichni čtyři kluci mají partnerky a situace, ve které každý z těch mužů je, vychází i z jejich ženského protějšku. Ženy jsou v příběhu určující, a to, co ti muži dělají, je jejich ženami nebo touze po nich velmi ovlivněno. A co se týče zařazení filmu – řekl bych, že je to tragikomedie nebo komedie s hořkým nádechem a smutnými místy.