Měli by finále hokejové extraligy řídit rozhodčí ze zahraničí?

Hokejová extraliga pomalu a jistě míří ke svému vrcholu. Tedy k finálovým zápasům. Zatím probíhají semifinálové boje, nic méně z pohledu mnoha fanoušků, hráčů a trenérů, vládne v důležitých momentech zápasu v rozhodování některých zákroků na ledě pocit jisté nespravedlnosti, týkající se tu jednoho, tu druhého mužstva. Olej do ohně pak lijí i mnohá média. Většinou oprávněně.

Logicky jdou všechna sporná rozhodnutí na hlavy čtveřice rozhodčích, potažmo videorozhodčího. Jak jinak. Někdy oprávněně, někdy ne. V danou chvíli je to rozhodnutí většinou konečné a diskuze postiženého mužstva, či jednotlivce je bezpředmětná. Chabou náplastí je pak pozápasová kontrola, dejme tomu Komise rozhodčích, která ve své zprávě sice potvrdí chybu arbitrů, ale postižené mužstvo se pak oprávněně tak jako tak cítí poškozeno. Volnou češtinou řečeno je mu toto rozhodnutí na houby.

Jedinečným příkladem může být loňské semifinále (sedmý zápas) kdy byla Mladá Boleslav v zápase s Třincem rozhodčím poškozena. Chybné rozhodnutí rozhodčího následně potvrdil také předseda Komise rozhodčích Vladimír Šindler. Na základě toho (nejen) byla „Bolka“ vyřazena a celkově skončila čtvrtá. Zdá se mi, že letošní semifinále, znovu mezi Třincem a Mladou Boleslaví. se tak nějak odehrává ve stejném scénáři. Nájezd Vladimíra Svačiny a následný gól do sítě GašperaKrošelja, je i přes kladné rozhodnutí Komise rozhodčích, že gól je platný, rozpoutal vlnu nevole nejen u boleslavských, ale na stranu poškozených se přidali komentátoři mnohých médií.

Tato glosa nechce řešit, kde je pravda, nic méně se chce zamyslet nad tím, zdali jsou čeští rozhodčí schopni (odvážní), v kotli několika tisíc domácích fanoušků proti domácímu týmu udržet svou nestrannost. To zaprvé. Zadruhé pak v těchto pro ně jistě stresových situacích nevyrobit nechtěnou chybu. Je to právě dav, který jak známo z psychologie, má „svou pravdu“ a každý, kdo se mu postaví je určen k „likvidaci“. V těchto vypjatých situacích nelze českým rozhodčím vůbec závidět. Ať se nám to líbí nebo ne, rozhodnout spravedlivě je na osobní statečnosti, možná na psychické odolnosti každého z nich. Kdo kdy stál proti rozvášněnému davu, jistě se mnou bude souhlasit, co to je za sílu.

Proto si myslím, že by bylo možná vhodné přemýšlet nad tím, aby alespoň finále hokejové extraligy rozhodovali rozhodčí ze zahraničí. (Poslední zápas Třinec - Mladá Boleslav pískal rozhodčí ze Slovenska. Patrně náhoda). Neznají hráče, neznají trenéry, je jim v podstatě jedno, kdo jsou domácí a kdo hosté. V přeneseném slova smyslu spíše reprezentují arbitry své země a předpoklad je takový, že budou chtít odvést co nejspravedlivější výkon. Nikdo se nechce vracet do vlasti, že v zahraničí chyboval. Po skončení utkání sednou na letadlo, a zmizí. Nevím, jestli to pravidla umožňují, ale když se to povedlo ve fotbalovém derby Sparta – Slavie, respektive Plzeň – Slavia, proč by to nešlo v hokeji.