(Zdroj: Herminapress.cz ) 11x FOTO

Neřízená střela Anife: Když umřu a narodím se znova jako Anife, možná budu trochu nas**ná, ale stejně moc spokojená!

Anife Vyskočilová si splnila snad největší životní sen. Vydala kuchařku a otevřela malebný cafe ateliér Avenue by Anife, kam si hosté mohou přijít její dobroty vychutnat. A nejen to! Anife se brání označení restaurace. Prostor je totiž natolik multifinkční, že průměrná časově vytížená maminka zde dítě zabaví hračkami, nakrmí snídaní, stihne se nechat ostříhat a navíc také nalakovat nehty!

Kromě jídla a pití zde totiž funguje také plně vybavený kosmetický salon. „Lidé si tady můžou dát snídani nebo večer sklenku vína s tureckými olivami a sýrem. Zboží dovážím jenom z Turecka! Potom se můžou jít ostříhat, děláme tady i proměny. Tady paní, ta když sem přišla, vypadala úplně jinak,“ ukazovala Anife na podporu svých slov první spokojenou zákaznici. Ryze tureckou specialitou je zde trhání obočí za pomoci nití, což je ve světě běžné, v Čechách ale rarita. To zde provádí exotická Ráchel, o které byli všichni hosté přesvědčeni, že je sestrou Anife. Není, pouze její dobrou kamarádkou. „Je tady můj syn a jeho přítelkyně, ale celá rodina bohužel ne. Půlka je v Německu a půlka v Turecku,“ vysvětlovala Anife.

„Dnešní večer jsem pozvala jenom svoje oblíbený kamarády. Jsou mezi nimi známé osobnosti i neznámé. Šlo mi ale hlavně o to pozvat pozitivní lidi. Lidi, kteří přijdou a nebudou mi závidět.“ Jednou z takových kamarádek byla také Štěpánka Duchková, která je Anife bývalá sousedka z Úvalů. „Když jsem stavěla dům, dovolila mi, abych odvezla stavební suť k nim na zahradu. Ivan tenkrát vyskočil a měl z toho psotník! Byl fakt naštvanej, protože nepořádek z toho stavebního materiálu byl velikej,“ vzpomínala Duchková na veselou příhodu a dodává, že Anife byla tou nejlepší sousedkou. „Vařila, pořád jsem něco musela ochutnávat a občas se třeba zastavila a jen tak mi uklidila dům,“ překvapila Duchková.

Že je Anife pracovitá, je očividné. Vstává v sedm třicet a do hodiny už je v práci! „Dala jsem si to za povinnost. Ale chodím vždycky o pět minut pozdě. No a to tady do jedenácti dělám snídaně. Přes den si něco zařídím a večer jsem zase tady, to když si přijdou lidi sednout na víno,“ vypráví Anife a září štěstím. „Potom jdu domů, svléknu se do naha, napustím vanu, namíchám těsta a dám je do trouby. Vlezu si konečně do té vany a když začne pípat trouba, tak vylezu. Před půlnocí mívám upečeno.“ Anife její práce podle všeho baví a žádná únava není znát. Říká, že si žije svůj sen. „Když umřu a narodím se znova jako Anife, možná budu trochu nasraná, ale stejně moc spokojená!“

 

 

Sledujte také Aplausin na twitter.com/aplausincz @aplausincz  a facebook.com/aplausin

16. 5. 2015 10:30 Autor: veko
Sipka
Stín
Stín

Stránka aplausin.cz využívá soubory cookies.
Setrvanim na tomto webu, udělujete souhlas k jejich užití.