David Koller jako osudová zatáčka v kariéře Lenky Dusilové

Zpěvačka Lenka Dusilová se v ohlédnutí za svými začátky vrací ke školním létům, prvním hudebním krokům i nečekaným křižovatkám, na něž ji nasměroval David Koller. Její cesta k muzice nebyla samozřejmostí, přesto už jako dítě cítila, že hudba je jejím skutečným domovem, i když jí to dobový systém zpočátku příliš neusnadňoval.

„Ve třetí třídě jsem začala hrát na kytaru a zhudebňovat básničky, chtěla jsem být jako brácha, který to dělal,“ vzpomíná Dusilová v pořadu Honzy Dědka na úplně první kontakt s hudbou. Od dětství měla jasno: „Hudba je jediný smysluplný prostor.“

Protože ji nevzali ani na konzervatoř, ani na gymnázium, nastoupila na průmyslovku, kam se nedělaly přijímačky. „Byla jsem tam rok, nedokončila jsem ani prvák. Šla jsem zpívat do kapely Sluníčko.“ Rozhodnutí, které definitivně odklonilo její život směrem, který jí byl už od mala určený.

Dusilová se brzy dostala do hudebního proudu výrazně větších jmen. Zpívala s kapelou Lucie a právě s nimi se ocitla jako předkapela Rolling Stones. „Byl velmi sympatický,“ říká o setkání s Keithem Richardsem. „Mně bylo nějakých 21 a bylo to na mě tak strašně veliký, ještě s tím mým sebevědomím… Byl zvláštní pocit vidět tak narvaný stadion. Měla jsem strach tam jít, byl to silný zážitek.“

Na Dusilové kariéře se výrazně podepsal David Koller. „Dotlačil mě k tomu, abych začala psát svoje písničky, to považuju za dost klíčový. Jsem mu za to vděčná,“ přiznává.

I spojení s kapelou Čechomor se zrodilo díky Kollerovi. „Dlouho jsme spolu tvořili. Doporučil mě Čechomoru, hledali zpěvačku, on jim doporučil mě,“ říká Lenka Dusilová. Výsledkem byla spolupráce, která posunula její hlas do jiných poloh a dostala ji do úplně odlišného zvukového světa – od folku a rocku k moravským a českým lidovým inspiracím v moderním aranžmá.

Zdroj: TV Prima