Egon Kulhánek: Od Draculy, přes téměř čtvrt století ředitelování, k dalším šesti letům vedení karlínského divadla

Ředitel Hudebního divadla Karlín Egon Kulhánek prožívá přelomová období. Oslavil 60. narozeniny i 30 let od uvedení své producentské pecky, muzikálu Dracula. Téměř čtvrt století stojí v čele Hudebního divadla Karlín, které si připomene 20 let od znovuotevření po ničivých povodních. Po vyhraném výběrovém řízení Kulhánka navíc čeká dalších šest let ve vedení tohoto prestižního divadla.

Producentské ostruhy získal Egon Kulhánek na muzikálu Dracula, který měl premiéru 13. října 1995 v Paláci kultury. Má také své pevné místo v repertoáru Hudebního divadla Karlín, kde bývá beznadějně vyprodaný. 

S Richardem Hesem jsme měli touhu udělat nějaký muzikál a od první chvíle jsme měli představu, koho chceme oslovit. Akorát jsme hledali téma. Shodli jsme se, že to bude Dracula. Začali jsme oslovovat jednotlivé autory. První půlka začala vznikat ve spolupráci Hes a Zdeněk Borovec, do toho jsem měl čas ještě jako producent trochu mluvit. Od druhé půlky jsem měl svých starostí dost, co se týká financí a celkové organizace a už mě to od umění odválo k praktickým věcem. Asi jsem byl jeden z prvních, s kým to autoři konzultovali, ale už jsem neměl dost vlivu na finální scénář. Dnes už to dělám jinak, pokud autoři nemají hotovo, nejde muzikál do realizace.

Trošku smutný příběh byl konec Draculy v Kongresovém centru, kde jsme za plného diváckého zájmu museli skončit a ustoupit konferenci měnového fondu. Udělali jsme šou v Pyramidě, která nebyla tak úspěšná, jako Dracula a navíc celá autorská parta byla tak psychicky rozklížená, že jsem v této konstelaci nemohl už s nimi pokračovat. 

Tenkrát jsem i odmítl pracovat s Karlem Svobodou na muzikálu Monte Christo. Moc dobře jsem věděl proč, a historie mi dala za pravdu. Muzikál byl přeinvestovaný a byly tam další kiksy. Například byly dopředu rozdané role. To jako producent máte opravdu geniální vyjednávací pozici, když interpret ví, že ho tam autor chce…  Tak od toho jsem utekl a to mne zachránilo. Možná, kdybych se do toho pustil, byl by to můj producentský konec.

Jaké vlastnosti by měl mít dobrý producent? Jak náročné je dnes uvést nový titul na divadelní prkna?

Mám tři producentské věty. První vznikla při Draculovi někdy v roce 1995 a zní: Když je projekt úspěšný, mohou za to umělci. Když je projekt neúspěšný, může za to producent.

Já rád věci zlehčuji a s nadsázkou říkám, že producent vlastně nemusí umět vůbec nic. Jen si musí vybrat ty správné spolupracovníky. A pak mě jednou napadla třetí věta, která kruh uzavřela: Proč je producent zodpovědný za neúspěch? Protože si nevybral správné spolupracovníky.

Mám ale štěstí, že mám zázemí v tomto krásném karlínském divadle, proto se mi spolupracovníci i tituly vybírají lehčeji než „někomu z ulice“. Tak to je. Ale i tak je to v zásadě stejné. Musíte mít titul, obsazení, být ve správnou dobu na správném místě, mít trochu „čuch“ na to, co české publikum chce a nechce, a pak je to také o financích. Je za tím těžká práce, která se nedá změřit ani spočítat.

Když přemýšlíte o novém titulu, hraje u vás roli i určité tušení nebo jakýsi „šestý smysl“ producenta? Dá se odhadnout, zda má kus šanci uspět, ještě dřív, než se začne skutečně připravovat?

Když vzniká ve světě něco nového, je to většinou v Londýně nebo New Yorku, a když máte pocit, že ten titul není zrovna marný a tématika titulu je hratelná u nás, snažíme se dopracovat k autorským právům. U horkých novinek většinou nejsou práva dosažitelná, musíte čarovat, hlídat, někdy se to podaří, někdy se to podaří později, někdy se to podaří tak pozdě, že titul je už vyčpělý a není o něj zájem. 

Souběžně s tím se snažíme v HDK dělat vlastní tituly. Ta doba, která je nyní před námi, bude trošku náročnější. Dřív jsme sázeli více na převzaté tituly a nyní budeme muset spoléhat na vlastní tvorbu. 

Protože v angloamerickém světě je tvorba tak trošku napřed před uvažováním v České republice. Díky koloniální minulosti jsou hlouběji angažování v rasových otázkách a jsou i dál v genderových či multi- genderových otázkách. To vše se do tvorby propisuje a nejsem si jistý, že to dovede českého diváka oslovit.

Ředitelem Hudebního divadla Karlín je Egon Kulhánek od roku 2003. Převzal divadlo zdevastované po ničivých povodních. Úkol byl jasný: probudit divadlo znovu k životu.

Historický sál je založený na pylonech, které jsou zabodnuté hluboko v tekutých píscích, na kterých divadlo stojí. Ty pak nesou balkon a drží statiku celého sálu. Naštěstí voda se statikou divadla neudělala vůbec nic. Ale za jevištěm to byla hrůza hrůz. Kdo měl v průběhu existence divadla nějakou inspiraci, tak se tam angažoval, různé přístavky, to bylo takové vlaštovčí hnízdo, labyrint… Voda naštěstí všechno strhla. 

Historická část zůstala a zbytek se stavěl znovu. A vzniklo nádherné historické divadlo s moderním zázemím. Je to docela světový unikát. Byla to výzva, ale měl jsem výborného partnera, architekta Jindřicha Smetanu, který divadlu rozuměl. Kladl mi logické a fundované otázky, já jsem na ně odpovídal a podle toho jsme vytvářeli zázemí divadla. Finále bylo hodně náročné. Měl jsem naplánovanou odpočinkovou dovolenou, až divadlo otevřeme, ale byl jsem v takovém stavu, že jsem ani nebyl schopný na ni odjet.

Ne vše se Egonovi Kulhánkovi povedlo podle jeho představ. Jak zdůraznil, ničeho ale nelituje.

Naštěstí jsem se v tomto nedožil žádných vyložených katastrof. Samozřejmě, že na světě není jediný producent, který by jel řetězec nekonečných úspěchů a nikdy se nezmýlil. Kdyby takový bezchybný producent existoval, chtěla by ho všechna divadla na světě. 

Hrajete, i když někdy ten titul, respektive celá konstelace okolo něj není ideální. Obvykle, když jsem to takto cítil, tak se to promítlo do diváckého zájmu. Pak tu ale byly kusy jako například muzikál „Lucie, větší než malé množství lásky“. Ten muzikál byl podle mého názoru úžasný, akorát karlínské publikum, které slyší na slovo „muzikál“, neslyšelo na slovo „Lucie“. A ta parta, která slyšela na slovo „Lucie“, neslyšela na slovo „muzikál“. Tak jsme to nakonec dotáhli na zhruba stovku repríz a titul stáhli.

Ale nebýt této zkušenosti, nebyl jsem připravený na muzikály typu Beetlejuice. HDK má historicky marku divadla pro střední a starší generaci, a kdykoli zamíříte mimo tuto cílovku, tak se divadlo s touto obrovskou tradicí brání, ono se vzdouvá… Vzdouvá se i nyní při Beetlejuiceovi, ale my jsme tušili, že to tak bude a připravili se na to. Začátek byl monstrózní, pak jsme dostali od divadla facku, teď momentálně nás zase nebije… Poprvé v mé kariéře se nám podařilo nahodit zpátky spadlý řemen a divácký zájem je zpět. Je za tím mnoho let zkušeností a neustálé modernizace a proměny marketingového týmu.

Jaký titul má Egon Kulhánek z repertoáru HDK nejraději?

To je jako v rodině, vždycky tu největší péči má ten nejmladší. Ten potřebuje postavit na nohy a uvést do světa. Nejvíc energie a lásky musím věnovat tomu nejmladšímu titulu.

Občas přijdou různí autoři, přinesou mi 2-3 stránky popsané svým nápadem, k tomu dvě písničky nahrané na nějaké „samohrajce“. Říkám: ´Jsem jako producent podepsaný pod nejúspěšnějším titulem v této zemi a v historii tohoto divadla. Mohu pomoci, ale jen v případě, kdy se do toho záměru zamiluji. A to z toho, co jste přinesli, nedokážu.´Hodně nápadů tak ztroskotá v zárodku, ale bez toho to nejde. 

Egon Kulhánek má před sebou další šestileté období na pozici ředitele Hudebního divadla Karlín. Jaké plány se mu honí hlavou?

Je toho spousta. Mám jednu zásadu, nikdy jsem do médií neprozrazoval titul, než bylo vše připravené. To znamená, že máme obsazení, datum premiéry a pak děláme tiskovku a jdeme s tím ven. Ty budoucí roky budou poměrně náročnější z toho důvodu, že budeme více závislí na vlastní tvorbě. Musíme hledat příběh. A český divák je světová anomálie, nechce jít na něco, co nezná. 

Ne vždy slavný titul musí rezonovat jako muzikál, což do jisté míry platí i pro Slunce, seno, jahody, který byl, podle mého názoru, velmi vtipný, ale nesetkal se s takovým ohlasem jako například Anděl Páně. Možná je to tím, že Slunce, seno, jahody bylo podle mě typickým představitelem „bačkorové televizní kultury“, a publikum nebylo ochotné přijít za tímto titulem do divadla a nedůvěřovalo mu.

Na jaře 2026 se těšíme na uvedení muzikálu Ledové království, podle slavného populárního animovaného filmu. Je to pro nás velká čest a samozřejmě i závazek, být mezi jedněmi z prvních na světě, kteří mají tu možnost uvést muzikál Frozen, na prkna, jež znamenají svět ve vlastním provedení. Diváci se mají určitě na co těšit.

Jak vypadá běžný pracovní den ředitele Hudebního divadla Karlín a jak to vypadá, když má volno?

Každý den je trochu jiný. Když to všechno klape, mohu jet i na dovolenou. Někdy jsem víc kancelářská myš, někdy jezdím víc po schůzkách, koukám na zkoušku, scházím se s autory, někdy jsem zašitý doma a čtu si nějaké věci. To je docela krásné na té práci, že dny jako přes kopírák neexistují…

Hodně volného času teď věnuji psovi Maxovi, cestuji s ním a s přítelkyní. Mám rád svoji motorku, ale co mám psa, moc nejezdím, je na ni moc velký. Až přijedu do servisu, tak to bude obrovská ostuda, kolik mám za sezonu najetých kilometrů.

Obě dcery se věnovaly jachtingu, jedna z nich byla dokonce mistryně Evropy, hodně času jsem s nimi trávil u vody. Měl jsem obrovské starosti, co budu dělat, až vyrostou. Myslel jsem si, že se budu nudit. Opak je ale pravdou. Práce a divadlo je mým největším koníčkem, vlastně se pořád bavím. 

Zdroj: Aplausin.cz, autorizovaný rozhovor