Je to o tom, jak si kdo s kým v rodině vypěstuje sociální vazby a jak jim navzájem vyhovuje projevovat si blízkost, podporu, radost atp. Jedné mé dceři např. je nepříjemné úplně běžné objetí, bez ohledu na to, kdo jí chce obejmout a druhá je neuspokojitelné tulítko neřešící, jak se jí kdo dotkne. Respektuji obě a za to si mne myslím cení. Problémem není samotná podstata toho kterého projevu, ale trend, který svobodu přestává definovat mantinelem, kde svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, ale že se svoboda začíná definovat manuály "správného chování", které vytvářejí zájmové skupiny, ať již z přesvědčení vlastní osvícenosti, nebo z touhy ovládat světový řád. Jinak co se týká Vašeho zadku, tak asi nebude jediným zapovězeným místem na Vašem těle, protože zadek sám o sobě je pouhý velký sval a vnímat jej jako cokoliv jiného, až snad dokonce intimního, mne osobně přijde za poněkud přehnaně upjaté. Věřte, že takto upjatí lidé dříve nebo později jsou postaveni před pomalu neřešitelný morální problém, kdy je nutností vstoupit do intimity druhého nebo připustit vstup do své intimity druhou osobou pro poskytnutí nebo přijetí péče v okamžiku potřebnosti. A teď si představte, že už do tak složitého přehodnocování svého intimního kodexu přístupu ke svému tělu či tělu druhého Vám do toho ještě někdo začne diktovat, o kterého blízkého se takto intimně budete moci postarat a o koho nikoliv. Akceptováním snah o regulaci svobodné vůle definovanými normativy si taková společnost koleduje buď o nastoupení další diktatury a ztrátu svobody v dané podstatě smyslu slova, nebo ještě hůře o následné zhroucení celého systému končícím zánikem takto postižené civilizace. "Zadkem" to na vrcholech blahobytu vyspělých civilizací vždy začínalo a katastrofou končilo. Pokud se Evropané neproberou, můžeme za několik desetiletí vymazat evropskou kulturu z mapy a max. tak zachovat vzpomínku na naší existenci v učebnicích dějepisu, jako ty před námi. ale konec konců, proč ne?
- Odpovědět
Trvalý odkaz