Skončila výstava fotografií, kde jste mohli hádat, zda mají lidé autismus. Měla pozitivní ohlasy!
Zdroj: Se svolením organizace Za sklem

Skončila výstava fotografií, kde jste mohli hádat, zda mají lidé autismus. Měla pozitivní ohlasy!

Vytvořeno dne 05.02.2024

Široká veřejnost měla naposledy možnost navštívit unikátní výstavu, která více než dva měsíce hostovala ve foyeru 2. patra Národního technického muzea. Na slavnostní derniéře všem přítomným zazpívali Jiří Korn a David Uličník.

Slavnostnímu zakončení výstavy "Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi" předcházelo neformální setkání se zástupci neziskové organizace Za sklem o. s., kteří návštěvníkům více přiblížili svět či způsob vnímání lidí na spektru autismu i umožnili tento svět zažít na vlastní kůži prostřednictvím Simulátoru autismu, představili činnost organizace a možnosti pomoci lidem na spektru autismu a jejich rodinám.

„S ohledem na velmi pozitivní ohlasy nejen široké veřejnosti, ale i odborníků, kteří se problematikou autismu zabývají, jsme se rozhodli ukončit tuto výstavu slavnostně v dopravní hale našeho muzea a jsem nesmírně rád, že jsme mohli zpřístupnit osvětu a pomoci potřebným, kteří vypadají jako my, chtějí žít jako my, ale vidí, slyší, cítí náš svět jinak. Je naší povinností těmto lidem pomoci a je pro mne ctí, že jsem mohl být se svými kolegy z muzea alespoň takto součástí týmu pracovníků Za sklem o. s., kterých si nesmírně vážím.“ Uvedl generální ředitel Národního technického muzea, Mgr. Karel Ksandr.

Projekt putovní výstavy vznikl ve spolupráci nestátní neziskové organizace Za sklem, o. s., s Fakultou multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati. Každou fotografii doplňuje otázka „V čem jsem jiný?" a dává divákovi prostor pro vlastní úsudek. Do poslední chvíle je však skryto, kdo z portrétovaných lidí je tzv. „na spektru“ a kdo ne. Návštěvník si svůj odhad ověří až na konci výstavy. Podle speciálně vytvořeného grafického klíče může porovnat své vnímání a posuzování s realitou. Projekt je zajímavý také tím, že ani samotní autoři snímků do poslední chvíle nevěděli, koho fotí, aby se tak předešlo předsudkům vůči fotografovaným lidem. Poselství výstavy je vlastně velmi jednoduché. Prakticky dokazuje, že lidé s autismem se na první pohled neliší od většinové společnosti, že každý máme svou „jinakost“ a že ani naše vnímání není jednoznačné.