Odešel mistr aranží a kapelník generací: Václav Hybš – autor legendární Silvestrovské opery Gotta a Matušky

Václav Hybš (* 3. června 1935, Police nad Metují - +12. dubna 2026) se během své dechberoucí  kariéry, která započala už v polovině 50. let, stal výsostným představitelem tzv. easy listening hudby. Sám o sobě s humorem sobě vlastním říká, že se stal Jamesem Lastem pro chudé. Faktem je, že kdyby se narodil někde jinde, stal by se díky svému umění světovou hvězdou. 

Byl báječným trumpetistou, jedinečným aranžérem a obdivuhodným kapelníkem svého orchestru. S ním absolvoval množství koncertů, na kterých těšil své početné publikum. S ním také zazářil během měsíčního angažmá Hany Hegerové, Waldemara Matušky a Yvonne Přenosilové v pařížské Olympii a na Světové výstavě Expo v kanadském Montrealu (1967), třikrát na Plese Vídeňských filharmoniků (1979, 1982, 2002) nebo během dvou koncertů v pražské Lucerně, na kterých se svým orchestrem doprovázel slavnou francouzskou šansoniérku Mireille Mathieu (1987).

A v roce 2016 zabodoval i na rockovém festivalu Trutnoff Open Air. Tam přes počáteční obavy se svým orchestrem vystoupil mezi undergroundovými, rockovými, folkovými, etno, punkovými a metalovými kapelami. 

Při výběru repertoáru se Václav Hybš vždy orientoval na skladby, které měly a dodnes mají zaručenou oblibu u širokého posluchačského okruhu. Podíl na jejich úspěchu měly i dokonalé, atraktivní a vtipné instrumentace, vyhýbající se novátorským experimentům. „Při výběru toho, co budeme hrát, se řídím citem,“ prohlásil už před lety Václav Hybš. „Jsou totiž hranice, které nelze překročit, abych naše posluchače neztratil. Odmítám interpretovat vykonstruované, byť i umělecky zajímavé záležitosti, které bychom ale nakonec hráli jen pro sebe. Podřizuji se požadavkům posluchačů. A že to není zbytečná práce, o tom nás přesvědčuje odezva u publika.“

Na přelomu 60. a 70. let se Václav Hybš stal dirigentem a aranžérem doprovodného orchestru Waldemara Matušky a zpěvákovi vytvořil hitový repertoár, díky kterému mohl Matuška směle konkurovat Karlu Gottovi. Matuška tenkrát zpíval atraktivní skladby, ve kterých se uplatnil Hybšův záměr hledat stále nové zvukové kombinace – hlavní roli svěřil Hybš žesťové sekci, doplnil ji pouze jedním saxofonem, využíval často vokálního sboru i méně obvyklých nástrojů jakými jsou lesní roh a harfa. Spolu s Matuškou nahrál na desky a pro televizní pořady (hlavně pro Matuškovy TV recitály Dobrý večer s Waldemarem) celou řadu úprav původních lidových melodií, úspěšné písně objevili i v anglickém a americkém folklóru. 

Za to Václav Hybš nikdy nepatřil k pravidelným spolupracovníkům Karla Gotta. Přesto má právě on na svědomí směs Silvestrovská opera´74, která dodnes patří k tomu nejlepšímu, co se světě české televizní zábavy zrodilo.

Na začátku roku 1974 si pozval ředitel Československé televize Jan Zelenka (1923 – 1998) na poradu dirigenty tehdy slavných orchestrů – dirigenta Tanečního orchestru Československého rozhlasu Josefa Vobrubu (1932 – 1982), dirigenta Orchestru Československé televize Václava Zahradníka (1942 – 2001) a Václava Hybše. Chtěl s nimi probrat, čím na Silvestra roku 1974 potěší jejich orchestry televizní diváky. Jako prvního oslovil Václava Hybše.

„Nic jsem vymyšleného a připraveného neměl,“ vzpomíná Hybš. „A tak jsem vyslovil to, co mne momentálně napadlo, co mi slina přinesla na jazyk. Přichystám operu s Gottem a s Matuškou, Korn bude jódlovat a Vondráčková bude mít číslo s desítkami kominiků.  Zelenkovi se mé nápady okamžitě zalíbily. Potěšilo mne to, ale netušil jsem, jaký bič jsem si sám na sebe ušil. Od nápadů k finální realizaci byla přede mnou ještě pěkně dlouhá cesta“.

Václav Hybš  do Opery vybral úspěšné písně z repertoáru dvou tehdejších rivalů – Karla Gotta a Waldemara Matušky – a sestavil z nich humorný zpívaný příběh. Začíná citací ze Smetanovy a Kvapilovy české národní opery Prodaná nevěsta. Kecal v podání Waldemara Matušky chce oženit Jeníka – Karla Gotta. Pak se z operní pevniny (mj. i citace z opery V studni Viléma Blodka) oba zpěváci vydávají na pouť písničkovým světem. V úryvcích z melodií, které se v podání obou zpěváků posluchačům kdysi zalíbily, se příběh trochu zašmodrchává a nakonec Jeník ožení Kecala. Celá směs je příkladem trpělivé, až mravenčí práce především Václava Hybše. Bylo totiž třeba vybrat textové pasáže tak, aby poskládaly příběh a melodie upravit tak, aby skutečně zůstaly melodiemi. 

Labutí písní spolupráce Waldemara Matušky a Václava Hybše se stala právě slavná Silvestrovská opera´ 74. Proč skončila? Cherchez la femme - Za vším hledej ženu. V tomto případě Olgu Blechovou, kterou si Waldemar vzal za manželku na Staroměstské radnici v roce 1976. Zpěvák chtěl, aby začala účinkovat v jeho koncertním programu s Hybšovou kapelou, což Hybš striktně odmítl. Nebyl absolutně přesvědčen o jejích pěveckých kvalitách. „V době, kdy se Opera natáčela, byly naše vztahy s Waldemarem na bodu mrazu, a tak mi Waldemar ve studiu jen letmo pokynul. To bylo všechno,“ vzpomíná Václav Hybš. 

Silvestrovská opera´ 74. ale odstartovala Hybšovu spolupráci s Karlem Gottem. Hybš obohatil svými nápady a aranžmá Gottův repertoár, řadu písní Karlovi doporučil – např. Měl jsem rád a mám, Varšavský koncert, S láskou jdu k vám, Alžbětinská serenáda, Snění, O kráse těchto svátků, Árie Vaška z Prodané nevěsty.

Václav Hybš spolupracoval snad se všemi našimi zpěváky populární hudby. „Vždy mi šlo o to, abych pro ně vymyslel něco, co ještě nikdy před tím nezpívali. Abych je překvapil a pro svůj nápad současně nadchnul,“ svěřil se Hybš. Mimořádně se mu dařilo i s pěvci a instrumentalisty tzv. vážné hudby, kteří dosáhli světového renomé – např. s americkou sopranistkou Feliciou Weathers, s Evou Urbanovou, Peterem Dvorským, Štefanem Margitou a s houslovým virtuosem Josefem Sukem. 

Neprávem poněkud zapomenutým TV pořadem se stal silvestrovský pořad Devět jablek pro Helenu z roku 1975. Václav Hybš v něm jeho hlavní hvězdu, Helenu Vondráčkovou, obklopil devíti vynikajícími zpěváky. Karlem Gottem, Karlem Hálou, Milanem Chladilem, Josefem Zímou, Jiřím Kornem, Pavlem Novákem a skvělými operními pěvci, barytonistou René Tučkem, tenoristou Jiřím Zahradníčkem a basistou Eduardem Hakenem. Tato směs je dalším příkladem Hybšovy trpělivé, doslova mravenčí práce a aranžérské nápaditosti, které byly pro jeho tvorbu tak typické. „Těší mne, že jsem byl jedním z prvních, kdo dal v této směsi příležitost Heleně Vondráčkové a Jiřímu Kornovi, aby předvedli své zcela ojedinělé stepařské umění,“ podotýká Václav Hybš.

"Odpočívej v pokoji, kamaráde Vašku!" vzkázal do nebe Jan Adam, autor tohoto článku, hudební dramaturg a bývalý tajemník Karla Gotta. 

Zdroj: hudební dramaturg Jan Adam