Stanislav Gross umíral při plném vědomí v těle, které ho den po dni zrazovalo

Ještě před třicítkou byl symbolem nové politické generace a mužem, kterému mnozí předpovídali dlouhé roky u moci. Stanislav Gross (†45) měl charisma, tah na branku i schopnost strhnout davy. Jeho příběh ale místo velkého návratu skončil v tichu, bolesti a nemoci, která člověka pomalu uvězní ve vlastním těle. Od jeho smrti letos uplynulo jedenáct let a jeho osud dodnes mrazí.

Raketa české politiky

Do politiky vstoupil hned po revoluci. Bylo mu teprve dvacet, když začal budovat kariéru, která neměla obdoby. Už v roce 1992 usedl do Poslanecké sněmovny, později se stal ministrem vnitra, ministrem financí a nakonec i premiérem.

Gross působil jako politik nové doby. Energický, pohotový, mediálně silný. Veřejnost ho dlouho vnímala jako tvář změny. V době svého vrcholu patřil k nejpopulárnějším mužům české politiky a zdálo se, že má našlápnuto k dlouhé kariéře.

Jenže prudký vzestup vystřídal stejně rychlý pád. Aféry kolem financování bytu, nejasné majetkové poměry i tlak veřejnosti nakonec vedly k jeho rezignaci. V roce 2005 skončil ve funkci premiéra a krátce nato opustil i vrcholnou politiku, jak napsal idnes.cz.

Po pádu přišel nový život: Pak ale první nenápadné varování

Po odchodu z politiky se stáhl z veřejného prostoru. Věnoval se právu, podnikání a rodině. Po boku manželky Šárky vychovával dvě dcery a snažil se žít klidnější život mimo reflektory.

Navenek to vypadalo, že po turbulentních letech našel rovnováhu. Jenže kolem roku 2014 začaly prosakovat první zprávy, že Gross vážně onemocněl. Zpočátku se mluvilo jen opatrně. Pravda ale byla mnohem temnější.

Tělo se vypínalo, mysl zůstávala: Boj, který naháněl husí kůži

Lékaři mu diagnostikovali amyotrofickou laterální sklerózu (ALS). ALS je nemoc, která nebolí jen fyzicky. Její krutost spočívá v pomalosti. Nejprve přijdou drobné signály. Slabost, únava, neobratnost. Pak ale nemoc začne člověka doslova vypínat.

U Grossa postupovala agresivně. Muž, který kdysi energicky gestikuloval u řečnického pultu, postupně přicházel o kontrolu nad pohybem. Slábly ruce, nohy, hlas. Tělo se stávalo schránkou, ze které nebylo úniku.

Podle lidí z jeho okolí nesl nemoc statečně, ale její průběh byl neúprosný, napsal blesk.cz. ALS člověka připravuje o soběstačnost krok za krokem. Až přijde chvíle, kdy selhává i polykání, dýchání a obyčejné každodenní fungování.

Právě to je na této diagnóze nejděsivější. Nemoc bere všechno, ale vědomí často nechává až do posledních chvil. Strach, bezmoc a vědomí neodvratného konce se tak stávají součástí každého dne.

Smrt v pouhých 45 letech: Příběh, na který se nezapomíná

Stanislav Gross zemřel 16. dubna 2015. Bylo mu pouhých 45 let. Věk, kdy mnozí teprve vstupují do vrcholu života, pro něj znamenal definitivní konec.

Po jeho smrti zůstala nejen rodina, ale i silný odkaz člověka, který výrazně ovlivnil jednu politickou éru. Byl symbolem raketového vzestupu, velkých ambicí i tvrdého pádu.

A nakonec také připomínkou toho, že osud umí během pár let změnit úplně všechno. Z muže, který kdysi řídil stát, se stal člověk svádějící ten nejtěžší boj. Tichý zápas s vlastním tělem, který nemohl vyhrát.

Zdroj: Aplausin.cz, blesk.cz, idnes.cz, wikipedie.cz