Tohle bude jízda! Dáma na kolejích se vrací na scénu Fidlovačky pod taktovkou Lukáše Pečenky

Na české divadelní scéně patří Lukáš Pečenka k těm tvůrcům, kteří dokážou s lehkostí propojovat svět režie a herectví – a navíc jim vtisknout osobitý rukopis. V Divadle Na Fidlovačce aktuálně oživuje kultovní titul Dáma na kolejích, na jehož nové podobě se podílel i autorsky po boku Petra Maláska a Václava Kopty. 

Zároveň zůstává nepřehlédnutelný i na jevišti – diváci ho mohou vidět v energické komedii Sugar (Někdo to rád horké) jako nezapomenutelnou Dafné nebo v roli císaře Josefa II. v inscenaci Amadeus. Pečenka potvrzuje, že je výraznou tváří generace, která klasiku ctí, ale zároveň jí dává svěží, současný rytmus.

Co vás na Dámě na kolejích nejvíc baví – a proč jste si řekl, že právě teď je ten správný čas ji znovu uvést?

Začnu druhou částí otázky – já jsem si neřekl, že je teď pravý čas ji uvést. Řeklo si to Divadlo Na Fidlovačce a s touto nabídkou mě oslovilo. A jak to u takových známých titulů bývá, vzbudilo to ve mně zpočátku pochybnost a pokorný respekt k dílu, které mnoho diváků zná, navíc v ikonickém podání Jiřiny Bohdalové a dalších.
Po několikátém čtení jsem objevil i svůj pohled na ženské, nebo chceme-li lidské, téma sebevědomí a lásky – nejen k jiným, ale hlavně k sobě samému.
A o tom můžeme hrát kdykoliv, nejen dnes.

Nemáte obavy, že budou diváci vaši inscenaci srovnávat se stejnojmenným filmem v hlavní roli s Jiřinou Bohdalovou?

Mám a rád bych s tím v inscenaci, kterou budu tvořit pro Fidlovačku, počítal. Minimálně v rámci úpravy textu je třeba vědět, že diváci ten titul znají, a právě proto na něj půjdou.
Nicméně dělat repliku filmu pro mě cesta není. Ale myslím si, že milovníci filmu nebudou o nic ochuzeni. A místo Jiřiny Bohdalové uvidí Vendulu Příhodovou.

Inscenace je zatím na začátku. Jak si užíváte tuhle fázi, kdy je všechno ještě otevřené a možné?

Přípravná fáze inscenace je radostná, svobodná, ale těmi všemi možnostmi zároveň bolestivá. Konstantně přemýšlím o správné cestě pro sebe, svůj tým a herce, kteří budou dávat té hře život. Balancuji mezi zodpovědností, radostí, těšením se a nejistotou.
Hezký proces to je.

Máte už v hlavě jasný obraz výsledné inscenace, nebo se rád necháváte překvapit tím, co přinese zkoušení?

Jasný obraz v hlavě nemám, ale kontury se zostřují den za dnem. A rád se nechávám i překvapit. Teď se s týmem tvůrců shodujeme na směru, kterým půjdeme, na tématech, která akcentujeme, na vizuálu inscenace a způsobu vyprávění.
To vše předám hercům a doufám, že se nadchnou pro společné hledání a vzájemné překvapování.

Na úpravě spolupracujete s Petrem Maláskem a Václavem Koptou – jak tahle spolupráce zatím probíhá?

Zatím probíhá velmi technicky. Prošli jsme celou partituru a Petr připravuje noty pro nadcházející korepetice. Zároveň mluvíme o délce písní a jejich aranžmá.
Vašek posléze dostane hudbu k novým písním a napíše texty. Jsou zvyklí spolupracovat a jde jim to náramně.
Zároveň jsme spolu konzultovali i směr, kterým se inscenační tým vydává, a jejich připomínky jsou i pro tohle velmi podnětné. Jsou to ostřílení divadelníci. Velkou pomocí při úpravě je dramaturgyně Adéla Vondráková.

Budou nové písně spíš nostalgické, nebo se přiblíží současnému stylu?

Veškerá nová hudba by měla korespondovat s dílem již existujícím

Jak moc necháváte hercům prostor, aby vás během zkoušek překvapili?

Nechávám a snažím se ho i vytvářet. Je pro mě podstatné, aby je to bavilo a aby všemu, co dělají, rozuměli. Takže mám ctižádost být připravený, mít jasný směr a cíl a na jeho naplnění velmi spolupracovat s herci.

Co je pro vás na začátku zkoušení nejdůležitější?

Nadchnout a strhnout všechny, kteří na inscenaci pracují. A mít jasno v tom, co chci.
Mít už konkrétní představu a správně ji sdělit ostatním tvůrcům.

Vedle režie vás diváci vídají na jevišti Fidlovačky, třeba v Sugar (Někdo to rád horké) v roli basistky Dafné. Nebo jako Josefa II. v inscenaci Amadeus – odnášíte si z takových rolí inspiraci i do režie?

Podvědomě určitě ano, ale spíš si užívám tu chvíli, kdy mohu jen hrát. U obou inscenací byla práce moc hezká a hraju je velmi rád.
Ale když jsem hercem, tak jsou to takové lázně.

Jak by měla podle vás vypadat ideální premiéra?

Všichni jsou v klidu, ví, co hrají, a dělají to dobře, zázemí a technické složky jsou taktéž v harmonii. Ideálně to všechny baví a mají to rádi. A pokud ne, tak to diváci nepoznají.
A má mít úspěch. To je asi součást divadla, i když každému se líbit nelze – to už jsem dávno pochopil.
A je to uvolněné, bez tlaku na reakci diváků. Takže taková patnáctá repríza.

Co byste si přál, aby si diváci z nové hudební komedie Dáma na kolejích odnesli?

To bych nechal na nich. Ať nás taky překvapí. Jsou součástí toho večera a spoluvytvářejí, jaké to bude. A ať mají strávený čas v divadle naplněný – otázkami, debatou po představení, prozpěvováním známých melodií, sdílením zážitku s tím, s kým do divadla půjdou… možností mají spoustu.

Zdroj: Divadlo Na Fidlovačce/Michal Zelenka