Udělala jsem to schválně! Olga Hepnarová chtěla potrestat celý svět, sama ho nenáviděla

Patřila k nejtemnějším zločinům československé historie. Osamělá mladá žena, která se cítila nenáviděná celým světem, usedla za volant nákladního vozu a vjela do davu lidí čekajících na tramvaj. Osm nevinných lidí zemřelo a desítky dalších byly zraněny. Příběh Olgy Hepnarové dodnes mrazí nejen brutalitou činu, ale i chladnou bezcitností, s jakou o něm mluvila.

Osamělé dětství a roky plné bolesti

Olga Hepnarová se narodila 30. června 1951 v Praze do zdánlivě spořádané rodiny. Otec byl bankovní úředník, matka pracovala jako zubařka. Na první pohled běžné dětství však podle jejích pozdějších slov skrývalo hluboké problémy.

Už jako dítě se cítila nechtěná a odmítaná. Ve škole byla samotářská a spolužáci ji považovali za „divnou“. Stala se terčem posměchu a šikany. Sama později popisovala, že měla pocit, jako by byla jen „kusem kamene“, se kterým si lidé pohazují, jak napsaly seznamzpravy.cz.

Ve třinácti letech se pokusila o sebevraždu – spolykala velké množství prášků. Zachránila ji její sestra. Po incidentu byla umístěna do dětské psychiatrické léčebny v Opařanech, kde se její psychické problémy podle jejích výpovědí ještě prohloubily.

Nenávist vůči světu

Po návratu do běžného života se pokusila začít znovu. Vyučila se knihařkou a později získala řidičský průkaz. Nastoupila jako řidička u podniku Pražské komunikace, kde rozvážela materiál nákladními vozy.

Ani v práci však nezapadla. Kolegové ji popisovali jako odtažitou a zamračenou. Někteří o ní mluvili jako o „divné holce“ a dokonce sepsali petici, aby s ní nemuseli jezdit na společné jízdy.

Její pocit křivdy se stále prohluboval. V dopisech i pozdějších výpovědích opakovala, že ji společnost celý život ponižovala a ubližovala jí napsaly seznamzpravy.cz. Postupně v ní začala zrát myšlenka pomsty.

Plán krvavé odplaty

Myšlenky na násilný čin se v její hlavě objevovaly dlouho. Zvažovala například vykolejení vlaku nebo střelbu do davu lidí. Dokonce se přihlásila do střeleckého klubu Svazarmu, aby získala zbrojní průkaz.

Nakonec se rozhodla pro jiný plán – použít automobil jako zbraň. Dne 10. července 1973 rozeslala redakcím deníků Svobodné slovo a Mladý svět dopisy, ve kterých vysvětlovala své motivy. Tvrdila v nich, že chce spáchat čin, který bude pomstou společnosti za utrpení, které jí způsobila. Krátce poté usedla do kabiny nákladního vozu Praga RN, který si vypůjčila v práci.

Krvavý útok na zastávce

Bylo úterý 10. července 1973 krátce po půl druhé odpoledne. Na tramvajovém ostrůvku u Strossmayerova náměstí v Praze čekaly na spoj desítky lidí.

Olga Hepnarová náhle sešlápla plyn a najela nákladním vozem přímo do davu. Těžký vůz porážel lidi před sebou. Někteří zemřeli okamžitě, další podlehli zraněním později v nemocnici. Celkem zahynulo osm lidí a přibližně dvanáct dalších bylo zraněno, z toho šest velmi vážně.

Auto pokračovalo po chodníku ještě několik desítek metrů, než narazilo do sloupu a zastavilo. Když na místo dorazili policisté, mnozí svědci si mysleli, že jde o tragickou dopravní nehodu. Řidička však policisty rychle vyvedla z omylu. Klidně a bez emocí pronesla větu: „Udělala jsem to schválně.“, jak napsaly seznamzpravy.cz

Vyšetřování a rozsudek

Vyšetřovatele šokoval její klid. Neprojevovala lítost a svůj čin nepopírala. Naopak opakovala, že jde o spravedlivou pomstu společnosti.

Soudní znalci zkoumali její psychický stav. Přestože se objevily úvahy o vážné duševní poruše, dospěli k závěru, že je příčetná a dobře si uvědomovala, co dělá.

Proces začal v Praze na jaře roku 1974 a vzbudil obrovskou pozornost veřejnosti. 6. dubna 1974 byla uznána vinnou z osminásobné úkladné vraždy a odsouzena k trestu smrti oběšením.

Rozsudek byl vykonán 12. března 1975 v pankrácké věznici v Praze. Ve věku pouhých 23 let se tak stala poslední ženou popravenou v Československu.

Zdroj: wikipedie.cz, seznamzpravy.cz, idnes.cz, blesk.cz, ceskyrozhlas.cz