Vladimír Kratina skončil mezi 30 vězni! Rudá vlajka v ruce mu málem zničila život

Měl být obyčejným hercem. Místo toho skončil ve vazbě, čelil obvinění ze „znesvěcení sovětské vlajky“ a hrozilo mu vězení. Vladimír Kratina slaví 74. narozeniny. Jeho cesta na výsluní přitom vedla přes ostravský smog, divadelní výtržnosti i brutální výslechy.

Z Prahy do Ostravy

Narodil se 25. února 1952 v Praze. Dětství mu ale brzy změnilo stěhování do Ostravy. Z malebného prostředí se ocitl v krajině uhlí, hutí a šedého nebe. Právě tam se v něm začala rodit vzdorovitost. Únik hledal v hudbě, hrál na kytaru, psal texty. Původně chtěl být leteckým mechanikem.

Jak napsalo kafe.cz láska k dívce ho však přivedla zpět do Prahy a nakonec až na DAMU. U přijímaček byl nepřehlédnutelný. Měřil 195 centimetrů, působil jako hora. Talent měl, byl přijat. Jenže temperament ho brzy dostal do prvního velkého průšvihu.

Opilý večer a kandidát do strany

V období normalizace nastoupil do prvního angažmá. Jednoho večera se v divadelním klubu opil, popadl stůl a židle a rozmlátil zařízení tak, že musela zasahovat Veřejná bezpečnost. Paradoxně se tehdy uvažovalo, že by právě jeho získali do KSČ, aby „omladili“ členskou základnu. Silná postava, výrazná osobnost. Režim takové tváře rád využíval. Jenže Kratina nebyl typ, který by se nechal ochočit.

Rudá vlajka a cela předběžného zadržení

Rok 1972. Oslavy 1. máje, všude rudé prapory. Jedna z vlajek spadla na zem. Mladý opilý student ji zvedl a v tu chvíli kolem projížděla hlídka Státní bezpečnosti. Obvinění ze „znesvěcení sovětské vlajky“ bylo v tehdejší době vážnou věcí. Následovalo zatčení, výslechy, bití obuškem. Hrozilo mu až osmnáct měsíců nepodmíněně. 

Z blikající lampy v cele předběžného zadržení visela osamělá můra. Na betonové podlaze sedělo třicet potichu trpících lidí; v rohu stál jen kýbl místo toalety. Dvacetiletý student DAMU nevěděl, jestli se ještě někdy vrátí na jeviště. Výslechy byly tvrdé. Psychický nátlak, fyzické násilí, ponižování. Stačilo málo a jeho budoucnost mohla skončit, jak napsalo prozeny.cz

Profesor, právnička a milost

V rozhodující chvíli se za něj postavil jeho pedagog z DAMU, profesor Ota Sklenčka. Odmítl připustit, aby nadaný student skončil ve vězení. Společně s právničkou Milicou Vejmělkovou začali bojovat za jeho svobodu. Argumentovali, tlačili na spravedlivé posouzení případu.

Nakonec přišel zásadní zlom, jelikož prezident Ludvík Svoboda udělil mladému herci milost. Trestní stíhání bylo zastaveno. Dveře cely se otevřely. Z vězení vyšel jiný člověk. Tvrdší, ale pokornější. A právě tahle zkušenost mu dala hloubku, kterou později přenesl do svých rolí.

Zdroj: wikipedie.cz, prozeny.cz, kafe.cz, extra.cz