Vojna není kojná. Jak pro koho. Aneb voják se stará, voják se má
Zdroj: herminapress

Vojna není kojná. Jak pro koho. Aneb voják se stará, voják se má

Vytvořeno dne 05.06.2024

Byla pro mnohé vojna jen špatně strávený čas protkaný šikanou, nebo byl zelený dvouletý život taky k něčemu dobrý?

Čas od času se v mediích objeví články o tom, jak se vojákovalo za soudruhů, jaká to byla pakárna, jak se šikanovali bažanti a tak podobně. Víceméně negativní vzpomínky mnohých absolventů základní vojenské služby.

Připouštím, že to nebyl zrovna efektivně strávený čas, a že kdybych zůstal v civilu, bylo by mi patrně lépe. Leč ať se to někomu líbí nebo ne, během těch dvou let, co jsem povinně pobýval půl roku v Michalovcích na poddůstojnické škole a zbytek v Mariánských Lázních, jsem došel k jednomu neoddiskutovatelnému závěru, který se mi hodí celý život.

Dobrý, horší nebo dokonce velmi špatný život v zeleném každého jednotlivce se odvíjel od jeho (snad to nepřeženu) jakési všeobecné inteligence a dobrého odhadu povahy jednotlivců, kteří byli ve vojenské hierarchii jaksi nad ním. Konkrétně tedy v přístupu k „mazákům“ a „suprákům“, potažmo důstojníkům. Nešlo o podlézání, bonzování nebo nevyžádané úsluhy výše uvedeným, ale při pozorování jednání přirozených „vojenských vůdců“ snadno člověk (voják) vypozoroval jejich slabé stránky, nebo naopak co je dokáže naštvat.

Já jsem takhle v přijímači (první měsíc na vojně) Michalovcích vypozoroval, že „čatár absolvent Šromovský“, velitel naší čety, má na pokoji kytaru. Po nějaké době jsem se ho zeptal, jestli bych si mohl v osobním volnu zahrát. Něco jsem mu přehrál, posléze ho pár písniček naučil, a do konce pobytu v Michalovcích jsem měl klid. Nakonec, když nás po půl roce rozdělovali k jiným útvarům, jsme měli, parta střelců operátorů, to privilegium si vybrat kam nás převelí. Všichni doporučovali Mariánské Lázně. Že tam je tak zvaně fešácká vojna. A nemýlili se. Zbylý rok a půl, jako střelec operátor u motostřeleckého praporu (ano u bigošů), jsem se měl (měli) královsky. S místními ochotníky, kde se určitá část dámského souboru etablovala z místního gymnázia, jsem hrál divadlo. Ano, také jsme měli kapelu a se služebními nástroji koncertovali na různých vojenských soutěžích, nebo při důstojnických večírcích. Byla to, jak říkám s nadsázkou, úlitba bohům.

Nebyl jsem sám, kdo v očích mnohem méně úspěšných vojáků tak zvaně s vojnou „vyčůral“. Kdo uměl malovat, maloval transparenty nebo plakáty s vojenskou tématikou. Kdo byl slaboproudař, opravoval rádia, magnetofony a televize. Kdo byl zedník, ulil se vždy k nějaké stavařské práci. Kdo byl automechanik, opravoval důstojníkům auta. Jen to chtělo přemýšlet a neprorážet pomyslnou zeď hlavou. To byla vždy cesta do pekel, tedy do vojenských pekel.

Jistě, mnozí řeknou, že jsme byli „vychcánkové“. Je to věc názoru, ale články o tom, že vojna byla k ničemu? Jak pro koho. První heslo, které se při narukování voják dozvěděl, bylo jasné: „Voják se stará, voják má“. Já tvrdím, že vedle zelené pakárny, politických školení mužstva a podobných nesmyslů, které jsme holt museli skousnout, mnohé z nás vojna naučila poznávat lidi. Poznávat jejich slabé a silné stránky a v mnohých případech se postavit i za slabší, kteří se na vojnu dostali jaksi omylem.

Jen namátkou si vzpomínám na právníka, kterému se někdo pomstil, a v jeho skoro jednatřiceti letech ho poslal alespoň na pět měsíců na vojnu. Jmenoval se Václav Vlk. Nevím, proč si to pamatuji, ale byl to velmi vzdělaný člověk. I s botami vážil sotva 50 kilo a denně vytáhl osmdesát cigaret. Zvláštní bylo narukování Kladeňáka, který v civilu s osmi třídami základní školy na Poldovce mazal celou šichtu kolejové výhybky. Po necelých dvou měsících ho vrátili do civilu. Zjistili, že se sotva umí podepsat a se zbraní by byl jako „bigoš“ nebezpečný celé osádce BVP.

Takže dle mého, kdo měl za ušima, dokázal pro mnohé zbytečně stráveny dva roky na vojně využít volně řečeno k osobnímu zdokonalení se a poznávání lidí kolem sebe. V dnešní době deviza k nezaplacení. Povýšeno na druhou naučil se starat sám o sebe, bez toho, aby za něho maminka s tatínkem něco řešili. Byť vím o jednom fotříkovi, který na rotu vozil jednu za čtrnáct dní tašku s uherákem a nějakou tou lahvinkou. Je tedy i v dnešní době k diskuzi, jestli povinná vojna (nemyslím, že na dva roky) ano či ne.             

Zdroj: Aplausin.cz 

 

 

 

Default User Image
Oldřich, 05.06.2024 09:59
Je to stále "ode zdi ke zdi"! Co takhle konečně zkusit dobrovolnou službu v řádu měsíců? Jenže tahle žádného generála ani tu jejich všemocnou semetriku nenapadne. Hlavní je přece prosadit F 35.
Default User Image
Vladimír DVOŘÁK, 05.06.2024 16:35
Vladimír DVOŘÁK Dneska je mi 61 let, ALE, říkám to pořád, nikdy jsem se neměl lépe než druhý rok na vojně. Mazáci museli povýšit na starýho kusa a od toho okamžiku byl klid. Dodnes si dělám na uniformě na zádech záložku-pádlo-, pracuju v nemocnici. A nosím stejnokroj, to bílé ošacení. Jenže vím, že dneska by tam ti mladí debilové chcípli... Chtěl bych jim vzkázat jednu věc: JSTE UBOŽÁCI, N U L Y... Český ksindl...
Default User Image
Láďa, 05.06.2024 17:58
To je strašné, jaké nuly sem píšou. Majuskulemi pravda nevzniká, což bys měl ve svých 61. letech vědět, nulo!
Default User Image
Anonym, 05.06.2024 18:14
"nikdy jsem se neměl lépe než druhý rok na vojně" .... hodně smutný život
Default User Image
Kanár, 06.06.2024 19:43
Ty hovado blbé!!! Máme dva dospělé syny. Dovedou se o sebe perfektně postarat. Uvařit, oprat, cokoliv zařídit a přežili by kdekoliv, protože mají vysokou fyzičku a nejprve s námi rodiči a později sami procestovali celý svět. Oba jsou profesionální trenéři. Neskutečně fyzicky namakaní. Jeden je umělecký kovář a fotograf, druhý je filmař a dronař. Vydělávají tolik, co já se ženou ani dohromady nikdy. Vojna neudělala z nikoho nic jiného, než to, že klukům ukradla 2 roky života! Já byl 14 dní na vojně a narodila se mi dcera. Neskutečná šikana! Při životě mě držela jen myšlenka na mou ženu a dceru. Jinak bych se asi ve stráži zastřelil. Dnes je velká móda všechno kolem výchovy dětí svalovat na něco jiného, než na to, co je důležité. RODIČE!!! Děcko se neumí samo najíst, neumí pozdravit, poděkovat a ani se samo oblékat. No a co?! Ve školce ho to naučí. Kurwa! Rodiče dělali co?! Každý blbec tvrdí, že vojna by pro ty dnešní mamánky byla dobrá. kdo z těch kluků ty mamánky udělal?! Kdo chce zase, aby nějaká instituce napravila to, co rosiče naprosto zanedbali?!
Default User Image
Luboš, 07.06.2024 08:21
Ano , rodiče jsou od toho aby vychovali své děti ne společnost školka ,škola atd .mnoho lidi sy stěžuje na mlád, . Vždyť si stěžují na to co vychovali a co zemích udělali.
Default User Image
Morlan, 05.06.2024 10:31
Máme presidenta - bývalého lampasáka, který má "zelený mozek" a ministerstvo obrany (nebo války?) řídí pomatená sufražetka. Je to k smíchu nebo k pláči?