Muži po transženách touží, ale stydí se, tvrdí Daniela Špinar. Promluvila o své tranzici a prozradila, jaký úspěch má nyní u mužů

Daniela Špinar (45), bývalá umělecká šéfka činohry Národního divadla, vykonávala tuto funkci ještě v době, kdy žila jako muž. Už od útlého věku vnímala, že se od ostatních něčím liší, ale dlouho si nedokázala přesně vysvětlit, co to je. Teprve po čtyřicítce plně pochopila, že se cítí být ženou. V populární talkshow otevřeně hovořila o své tranzici i o tom, jak se dnes těší oblibě u mužů. 

„Jsem první veřejně vyoutovaná transžena. V tu dobu jsem byla umělecká ředitelka činohry Národního divadla. Neměla jsem na vybranou než to udělat veřejně, a pak ještě dosloužit rok v téhle vysoké funkci, což byl vlastně bizár. Lidi si myslí, že v divadelním prostředí je to tolerantnější v rámci LGBT+ komunity. Ale myslím, že vlastně ne. I oni se s tím setkali poprvé. Nevěděli, co si o tom myslet, jestli jsem se nezbláznila nebo jestli to je nějaké moje další umělecké dílo. S Filipem Rajmontem jsme si dělali srandu, že bych mohla mít v Národním divadle místo busty desku s popiskem: Jediná ředitelka činohry ND, která měla koule,“ zlehčuje svoji nelehkou situaci někdejší šéf činohry Národního divadla Daniel Špinar, nyní režisérka Daniela Špinar.

Daniela Špinar popsala, jaké to je, být ženou v mužském těle. „Celý život mám ženu v sobě, ale potlačíš to. Jako dítě jsem byla úplná holčička, měla jsem staršího bráchu a chlapečky jsem měla už ve školce jako tří/čtyřletá. Zazdila jsem to v sobě, vyřešila jsem to tak, že mám jenom jinou sexuální orientaci, takže asi ve dvaceti jsem se vyoutovala jako gay. Takhle jsem žila dalších dvacet let, ale začalo se to stupňovat. Ta hráz praská, až se to jednou vyleje a nebylo cesty zpět. Byl to okamžik, kdy jsem šla do práce přes Letnou a viděla jsem před sebou zamilovaný pár. A ta myšlenka přistála do hlavy a spustila se mi divná fyzická reakce. Sesypala jsem se na ulici, začala jsem brečet a celou cestu jsem jenom brečela. Myšlenka mi hrozně bobtnala v hlavě, přemýšlela jsem, co se děje, jestli je možný po čtyřicítce takhle změnit život, ale pak jsem si řekla, že to je ta správná cesta a za ty čtyři roky jsem ani jednou nezalitovala.“ 

Zásadní pro změnu byl covid. Nebyla práce a Daniela Špinar byla doma sama se sebou a zjistila, že o něco přichází. „A dneska se mi žije dobře a jsem to prostě já,“ říká Daniela Špinar, která přiznala, že jako žena o muže nemá nouzi. 

„Zjistila jsem, že muži touží po transženách. Ne všichni samozřejmě, ale to množství je poměrně dost veliký. Jenom se za to stydí, takže chtějí jenom takový ty pokoutný schůzečky, kafe vydyndat od chlapa je fakt těžký. Oni chtějí jenom přijít a mít hezký zážitek. To je všechno. Nechtějí se kompromitovat – být na veřejnosti se mnou. Je to trošku smutný, ale ta společnost se naštěstí trošku vyvíjí, jde to jen pomalu. Vystupuju takhle, abych byla brána jako lidská bytost,“ říká Špinar v 7 pádech Honzy Dědka.

Zdroj: TV Prima