Originální Jitka Zelenková: „Voňavý“ dárek k čtyřicetinám, na který Karel Gott nikdy nezapomněl

Někdejší tajemník Karla Gotta Jan Adam (61) prozradil ve svém rozhlasovém pořadu Desky, pásky, vzpomínky aneb Nežil jsem jen život Karla, který od 2. ledna vysílá každý pátek v podvečer Český rozhlas Hradec Králové, příhodu s netradičním dárkem, který Karlu Gottovi věnovala ke 40. narozeninám Jitka Zelenková. Sama ji Adamovi vyprávěla.

Na tenhle dárek Karel rozhodně nikdy nezapomněl. S Jitkou si dávali k narozeninám krásné a originální dárky. Tu Jitka dostala od Karla krásné náušnice, jindy krásnou a i pěkně drahou stříbrnou krabičku na léky od Cartiera, protože Jitka byla a je pověstná tím, že bez léků a patřičné zásoby nejrůznějších vitamínů nevytáhne paty z bytu ani na půl dne. 

Když přemýšlela o dárku pro Karla v roce 1979, bylo jí jasné, že to musí být dárek originální, který od nikoho nedostal a v budoucnu určitě nedostane. Rozhodla se mu pořídit živé selátko, objednala je v jednom zemědělském družstvu na Kladensku a neřešila, co bude Karel se selátkem dělat. Její nápad Jitce přišel jako absolutně skvělý fór. 

Do svého plánu zasvětila jen kolegu a kamaráda ze Štaidlova orchestru Slávka Taliána, kterého poprosila, aby s ní svým vozem pro selátko dojel a odvezl ho na oslavu Karlova jubilea do Jevan.  Pro selátko odjeli Slávkovým fungl novým červeným zahraničním autem, které bylo stejně vymydlené a krásně voňavé jako sám Slávek. Na to si Slávek odjakživa potrpěl. 

Varovat je mělo, ž když se blížili ke statku, kde si měli prasátko vyzvednout, už z dálky slyšeli temné chrochtání. První znejistěl Slávek, když uviděl pytel s dárkem. Při jeho nakládání do kufru jen letmo podotkl, že tohle asi nebude selátko, ale pořádné sele. Majitelé jim při placení rychle řekli, že prasátko holt trochu povyrostlo a snažili se Jitky a Slávka co nejrychleji zbavit. 

Skutečný horor nastal v okamžiku, když se vydali směr Jevany. Prase se v šoku ze stísněného prostoru a neznámého pohybu rozeřvalo, škubalo a mlátilo sebou, až se za nimi všechna projíždějící auta otáčela. To nejhorší mělo ale teprve přijít. Praseti se po chvíli podařilo dostat z asi ne pořádně zavázaného pytle ven, rypákem rylo Slávkovi do reproduktorů a udělalo asi to, co udělat muselo. 

Až do Jevan měli Jitka i Slávek hlavy vystrčené z okýnek. Slávek byl bílý jako stěna a mezi zuby cedil: „Tak tohle ti, Zelenino nedaruju! Na tenhle nápad Ti mohl skočit jen takový blbec jako já! Zabiju tě, já tě vážně zabiju!“ Když byli Jitka a Slávek konečně na místě a došli pro Karla Gotta, všimla si Jitka, že Karel cestou k autu podivně popotahuje, jako kdyby něco nelibého cítil. A cítil! Jitka se Slávkem totiž děsně smrděli! 

Když Jitka otevřela kufr u Slávkova auta, Karel jen vytřeštil své modré oči a tiše pronesl: „Jé, prasátko!“ A hned začal řešit, kam s ním. Karel nechal sele přenést do zahradního domku u své vily, odkud se po celý zbytek večera ozýval jeho zoufalý kvikot rušící oslavu Karlova životního jubilea. Jitka z ní nic neměla, protože trnula, že rozmetá domek na třísky. Se Slávkem Karla ještě předtím poprosili, zda by se u něho se Slávkem mohli osprchovat a zkultivovat s tím, zda jim nemůže půjčit nějaké oblečení. Karel po celou dobu zachoval ledový klid, nic jim nevyčítal a půjčil jim svá trika.

Jitka se mi svěřila s tím, že Karlovi nějak zapomněla triko vrátit. Navždy jí připomíná příhodu se seletem. Po čase se Jitka dozvěděla, že Karel nechal prasátko v Jevanech vykrmit, a když nadešel jeho čas, upořádal zabíjačku. Na té ale Jitka chyběla, byla někde na zájezdu, a tudíž se nikdy nedozvěděla, jak její dárek ke Karlovým čtyřicetinám chutnal.

Zdroj: Hudební dramaturg Jan Adam