Co bylo kdysi normou, je dnes vydáváno za úchylku. Co bylo kdysi úchylné, a dokonce se za to popravovalo, je dnes normou
Zdroj: Se svolením Ollie Upton/HBO

Co bylo kdysi normou, je dnes vydáváno za úchylku. Co bylo kdysi úchylné, a dokonce se za to popravovalo, je dnes normou

Vytvořeno dne 05.09.2022

 

Napsat větu, jejíž obsah by tvrdil, že v Čechách se žije myšlenkově svobodněji než v zemích na západ od českých hranic, by se v nedávné minulosti rovnalo přinejlepším výsměchu mnoha čtenářů. Nicméně čas oponou trhnul (jak se píše) a události, nad kterými mnohý Čech mávne rukou nebo si případně poklepe na čelo, zvedají mnohé Evropany inklinující k západu či Američany ze židle a na sociálních sítích probíhá velice tvrdá diskuze.

Příkladně fakt, že tatínek obejme svou šestnáctiletou dceru, po mistrovském sportovním (tenisovém) výkonu, poplácá ji po zadku, a navíc si jí dovolí dát polibek na rty, rozběsnil mnohé mravokárce na sociálních sítích doběla. Tentokrát i v Čechách! Ano. Stalo se na letošním US Open při výhře české tenistky Sary Bejlek. Podle slov samotné tenistky jí mnohdy vášnivé reakce diskutujících na sociálních sítích nijak nerozhodily: „Táta je můj táta a vždy bude. A kouče znám od svých osmi let. Tejpuje mě, masíruje mě. Kdyby se něco podobného stalo v Česku, nikdo by to neřešil. Protože jsme ale v Americe, vyjadřuje se k tomu kde kdo. V týmu jsme si o tom promluvili a už se to nebude opakovat,“ vyjádřila se k celé situaci pro Sport.cz tenistka. Bohužel tahle „kauza“ rozvášnila i české diskutéry. V souvislosti s tím mám tak trochu obavy, aby za několik let nebylo na veřejnosti „úchylné“ běžné objetí dcery či syna nebo si někdo nevymyslel, že posadit si dítě na klín je sexuální atak.

Blízko našich hranic se pak odehrává jiný druh nesmyslné kauzy. V Německu se totiž několik poblázněných aktivistů rozhodlo poukázat na fakt, že příběhy apačského náčelníka Vinnetoua jsou vlastně rasistické a indiány ukazuje jako utlačovanou menšinu. Největší agresor je, jak jinak, běloch. A tak se v Německu stahují z knihkupectví inkriminované knihy s Vinnetouem a jeho bílým bratrem Old Shatterhandem, přičemž se nakladatelství za své knihy omlouvá, jak to jde. Názorový boj probíhá také mezi německými televizemi, kdy jedna prohlašuje, že Vinnetoua už nikdy dávat nebudou, přičemž jiná televizní stanice nemá s příběhy Karla Maye problém a bude je dále vysílat. V souvislosti s touto „kauzou“ se vkrádá na mysl otázka, co je ještě korektnost a co je už zákaz svobody slova.

Bouřlivou diskuzi na sociálních sítích pak vyvolaly hned první dva díly nového seriálu Rod draka. Pomiňme samotný příběh. Stačí jen vědět, že se odehrává několik set let před ságou Her o trůny. Co tedy rozběsnilo hlídače naší morálky a novodobé cenzory?

Hned v prvním díle se odehraje velmi naturalistický a krvavě ztvárněný porod, jehož hlavní postavou je královna a současně pak dilema krále, zda zachránit matku nebo novorozeného syna. Oba prostě porod nepřežijí. (A nepřežil ani jeden.) Dlužno dodat, že tvůrci se s obrazovou a textovou složkou příliš nepárali a divákovi naservírovali v několika málo minutách tvrdou realitu. Slabší povahy, v závěsu s moralisty, se jistě u těchto záběrů s děsem v očích zhroutily, což jim ovšem nebránilo rozpoutat na sociálních sítích ohnivou diskuzi, zdali je nutné takto popisně a tvrdě podávat divákům příběh. Tvrdé jádro volnomyšlenkářů pak těmto cenzorům sarkasticky doporučovalo, aby se podívali (mají-li odvahu) na takové snímky je Caligula - 1979 (rež. Tinto Brass), Srbský film – 2010 (rež. Srdjan Spasojevič) nebo do třetice Saló aneb 120 dnů Sodomy – 1975 (rež. Pier Paolo Pasoliny). Velice rychle pak jistě zjistí, že seriál Rod Draka je neškodnou pohádkou a napříště budou své myšlenky směřovat příkladně ke kritice včelí královny, která trestuhodně využívá na jedné straně včely dělnice a na druhé straně chudáky trubce.  

Stranou kritiky pak nezůstal ani druhý díl seriálu Rod draka, a to v momentě, kdy je starý král (vdovec) nucen se znovu oženit a pokusit se zplodit následníka trůnu. Problém je, že jeho možné nastávající manželce je teprve dvanáct let! Král ji nakonec odmítne (nikoli kvůli věku) a rozhodne se pro nevěstu o něco starší, leč pouze patnáctiletou. Z pohledu mravokárců je to ovšem jako z bláta do louže. Byť je seriál Rod draka čirou fantazií, nekopírující žádnou reálnou historickou dobu, vycházejí tvůrci chtě nechtě z pravdivých historických dat, kdy byly ještě v nedávné minulosti uzavírány legální sňatky mezi (z dnešního pohledu) nezletilými dívkami a dospělými muži. Nakonec zůstaňme v Čechách. Blahé paměti roku 1300 si tehdy devětadvacetiletý český král Václav II. vzal za ženu dvanáctiletou Alžbětu Polskou, též zvanou Eliška Rejčka. Pozdější milenku slavného Jindřicha z Lipé.

Zkrátka co bylo běžné kdysi, je dnes vydáváno za úchylku, a co bylo kdysi úchylné, a dokonce se za to popravovalo, je dnes normou. Co bude zítra je ve hvězdách. Jen doufám, že zvítězí zdravý (český) rozum.

Zdroj: Herminapress, Sport.cz, People, Warner Bross. HBO Max, se svolením Sary Bejlek

 

 

 

Default User Image
Pavel, 05.09.2022 15:36
Tak s tímto zcela souhlasím. Morální cenzura přicházející ze západu připomíná španělskou inkvizici, ale ve verzi 3.1. Zahrnuje totiž daleko větší pole působnosti. Především rasistické, společenské a národní zvyky. To už jako nesmím poplácat svoji dceru po zadku? Ani na Velikonoce? Můžu jí vůbec pohladit, bez písemného souhlasu? PROBOHA!!
Ke GOT bych měl jedinou připomínku...Rok draka jsem sice ještě neviděl, ale v původní sérii nejstrašnější scénu upálení 12-leté dcery vlastním otcem nikdo neřešil. Odpanění Sansy s manželem o svatební noci za přítomnosti Theona nemohli rozdýchat....
Tolik k Americkému pokrytectví a "morálce"
PW
Default User Image
Jaroslav, 05.09.2022 16:28
Poplacát po zadku můžeš akorát tak svého koně,jinak je normalni poplacát za úspěch po zádech či pohladit po hlavě.
Default User Image
Jana, 06.09.2022 12:03
Proč fanatik? hele já bych fakt nechtěla aby mě otec plácal po zadku, a to ho mám ráda.
Default User Image
Lubomír Harrer, 06.09.2022 19:39
Je to o tom, jak si kdo s kým v rodině vypěstuje sociální vazby a jak jim navzájem vyhovuje projevovat si blízkost, podporu, radost atp. Jedné mé dceři např. je nepříjemné úplně běžné objetí, bez ohledu na to, kdo jí chce obejmout a druhá je neuspokojitelné tulítko neřešící, jak se jí kdo dotkne. Respektuji obě a za to si mne myslím cení. Problémem není samotná podstata toho kterého projevu, ale trend, který svobodu přestává definovat mantinelem, kde svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, ale že se svoboda začíná definovat manuály "správného chování", které vytvářejí zájmové skupiny, ať již z přesvědčení vlastní osvícenosti, nebo z touhy ovládat světový řád. Jinak co se týká Vašeho zadku, tak asi nebude jediným zapovězeným místem na Vašem těle, protože zadek sám o sobě je pouhý velký sval a vnímat jej jako cokoliv jiného, až snad dokonce intimního, mne osobně přijde za poněkud přehnaně upjaté. Věřte, že takto upjatí lidé dříve nebo později jsou postaveni před pomalu neřešitelný morální problém, kdy je nutností vstoupit do intimity druhého nebo připustit vstup do své intimity druhou osobou pro poskytnutí nebo přijetí péče v okamžiku potřebnosti. A teď si představte, že už do tak složitého přehodnocování svého intimního kodexu přístupu ke svému tělu či tělu druhého Vám do toho ještě někdo začne diktovat, o kterého blízkého se takto intimně budete moci postarat a o koho nikoliv. Akceptováním snah o regulaci svobodné vůle definovanými normativy si taková společnost koleduje buď o nastoupení další diktatury a ztrátu svobody v dané podstatě smyslu slova, nebo ještě hůře o následné zhroucení celého systému končícím zánikem takto postižené civilizace. "Zadkem" to na vrcholech blahobytu vyspělých civilizací vždy začínalo a katastrofou končilo. Pokud se Evropané neproberou, můžeme za několik desetiletí vymazat evropskou kulturu z mapy a max. tak zachovat vzpomínku na naší existenci v učebnicích dějepisu, jako ty před námi. ale konec konců, proč ne?
Default User Image
Pavel, 10.09.2022 11:58
Ono takové posezení na klíně může také působit na mnohé dost sexuálně a nevhodně. Mnozí měli problém už s tím obejmutím a polibkem na rty. K čemu to povede? Otec bude mít dceru se kterou bude mít takový formální vztah, aby jí nějakým způsobem nezpůsobil trauma. Přitom dcera bude mít mindrák, že jí tatínek nemá rád, tak jako jí má ráda maminka, která nemá problém jí obejmout.
Default User Image
Marcela , 06.09.2022 09:33
No, na tom, že biologický rodič, který žije s rodinou doma plácne dítě po zadku, posadí si ho na klín, dá mu pusu.... se souhlasem dítěte, nic špatného nevidím. Ovšem na veřejnosti by se to raději dít nemělo.