Ten den, kdy jsem se dověděla, že zemřela, jsme s manželem na ni vzpomínali. Jaká byla normální a jak jsme ji měli rádi. Chodily jsme spolu do školy a do nějakých kroužků, bydlela kousek od nás a na ulici měla babičku. Znala jsem ji jako holku, spolužačku, prostě Libušku, kterou každej miloval. Těch vzpomínek je mnoho. Pohřeb jsem proplakala a u nás doma ji půjdu vyprovodit. Pana Abrháma je mi nesmírně líto, bude to mít víc než těžké a hlavně mladý Pepik. Snad poprvé se zastanu novinářů, vysílací práva byla zakoupena a prodávala se. Tak to u známých osobností chodí. Nezabírali jej příliš často, leč ukázat museli. Nejsmutnější snad bylo to, jak jej snášeli ze schodů, ale to už bylo venku a tam si fotil a točil každý nenovinář. Josefové, buďte silní. Libuška by nechtěla vidět jak se trápíte.
- Odpovědět
Trvalý odkaz