Jak vzpomínají na školu hrdinové seriálu ZOO? Podívejte se na jejich školní fota
Zdroj: TV Prima

Jak vzpomínají na školu hrdinové seriálu ZOO? Podívejte se na jejich školní fota

Vytvořeno dne 01.09.2022

Herci z oblíbeného seriálu ZOO se pochlubili svými školními úspěchy, průšvihy i tím, kde byste je ve třídě našli. Jak vzpomínají na svá školní léta? Kdo z nich byl hodné dítko, a kdo neposeděl? K tomu přidali i fotky ze školních dob. Poznáte, která Michaela je ta pravá? Petřeková, Pecháčková, nebo Tomešová?

Jan Kopečný jako Kamil Ovčík - Měl jsem moc hezký průšvih, když jsme jeli na školní výlet do jižních Čech. V té době jsem měl velkou zálibu v kreslení a měl jsem u sebe takové ty tlusté fixy. Dopadlo to tak, že jsem pomaloval zastávku. Dokonce jsem si jako idiot trénoval ten velký podpis, který dnes používám, tak to paní učitelka poznala. Dostal jsem za to krásnou důtku. Musím říct, že to vůbec nebylo ošklivé, jen to asi bylo nepochopené výtvarné umění. Vždy jsem seděl v zadních lavicích, protože jsem měl pocit, že každý si myslí, že ten, kdo sedí v poslední lavici, je průserář. Tak jsem si sedal do těch předposledních…

Michaela Petřeková jako Markéta Tomečková - Milovala jsem školní výlety a pamatuji si jeden poslední den, kdy jsme měli k jídlu uzené maso. Všichni jsme po něm pak zvraceli. To mi uvízlo v paměti a od té doby jsem ho nejedla. Byl to velký zážitek! Byla jsem šprtka a vždy jsem měla na konci roku pochvaly za reprezentaci školy v recitačních soutěžích. To jsem excelovala, pouštěli mě rovnou do okresního kola. Když se chtěl někdo o tu soutěž ucházet, tak všichni věděli, že nemají šanci, protože jsem tam byla já. Vždy jsem seděla vzadu v lavici, protože jsem byla nejvyšší, a pak už se to se mnou táhlo celou docházku. I na focení to tak bylo, s mojí kamarádkou Magdou, se kterou se přátelíme dodnes a je vyšší než já, jsme vždy stály mezi kluky v zadních řadách, a ještě jsme je o hlavu převyšovaly.

Goran Maiello jako Vojta Rokl - Mám srovnání jak z české, tak z italské školy – a jsou to velké rozdíly. Italská škola byl jeden velký chaos, nepořádek a žádná disciplína. Moc jsem nerozuměl učitelce, která občas křičela. Třetí třídu už jsem začal navštěvovat v Praze, a to byl takový rozdíl! Vše uspořádané, disciplína, jezdili jsme na výlety… Vzpomínám si, že jednou jsem z italské školy přinesl pochvalu „Eccellente“, což znamená „perfektní“, a dostal jsem za to od rodičů 10 euro do prasátka. Bylo to za to, že jsem uhlídal třídu. Za známky v Itálii jsem dostával peníze. Vždy jsem seděl v prvních lavicích, až ke konci střední školy jsem pochopil – a seděl vzadu a dělal si svoje věci.

Pavel Nečas jako Lubor Brázda - Vzpomínám si na tábor, kdy jsem byl v pěkném průšvihu, a nevinně. Opravdu! Co se tenkrát stalo, to už nevím, ale rodiče byli hodně naštvaní. Otrávilo to celé prázdniny. Samozřejmě, že jsem domů nosil víc poznámek než pochval, ale byly to ty klasické, že vyrušuji, to jsem dělal pořád. Seděl jsem ve druhé nebo třetí lavici u okna, a čím jsem byl starší, tak jsem se z logických důvodů cpal dozadu, aby nás učitelka nemohla kontrolovat, že si třeba pod lavicí čteme, hrajeme lodě nebo piškvorky.

Michaela Tomešová jako Adélka Pokorná - Průšvihů bylo dost, ale nejhorší to bylo na rozlučce s devátou třídou. Poprvé jsem se dostala do styku s alkoholem a večer mě ještě čekalo hudební vystoupení. No, nakonec to nevyšlo. Myslím to vystoupení. Od té doby nemůžu pít rum ani kafe. Celou dobu jsem to ale vyvažovala pochvalami za dobrou reprezentaci školy v recitačních soutěžích Pražské vajíčko. Seděla jsem většinou v první lavici, protože jsem byla malá, a postupně se to vyvíjelo směrem dozadu. Byla jsem ve výběrové jazykové třídě, ale už je to všechno pryč. Ty vědomosti nejsou, a nakonec mě zkazila konzervatoř.

Michaela Pecháčková jako Sid Novotná - Obecně jsem nikdy nedělala žádné problémy, reprezentovala jsem školu v recitačních soutěžích a na konci školního roku jsem dostávala pochvaly za recitace, za sbírání víček nebo docházku. No, co na to říct. Vzpomínám si na jeden školní výlet, kdy jsme jeli někam do svíčkárny a chtěla jsem mamce dovézt dárek. Kromě té svíčky i turistickou známku. Tenkrát jsem neměla potuchy, kolik to stojí, a paní mi vrátila asi pět korun, a za to jsem tu svíčku už nepořídila, a to ji mamka tak chtěla. Známka dodnes leží doma, nebyl to tenkrát tak úplně úspěšný dárek. Obecně jsem milovala výlety, školy v přírodě a po rodičích se mi nestýskalo, užívala jsem si to a nepatřila mezi ty děti, které už druhý den chtěly domů.

Robert Urban jako Petr Kříž - Škola v přírodě ve Světlé nad Sázavou, na to vzpomínám dodnes. Bylo to super a paní učitelka na mě byla přísná. Vzpomínám si, že tam bylo takové malé pódium, kam se chodilo na hanbu. Já tam nikdy nechtěl jít, dělal jsem scény, nakonec jsem tam byl dostrkán. Stál jsem tam před celou jídelnou, pár kamarádů se mi posmívalo. To byl hrozný zážitek ze třetí třídy. Pochvaly jsem moc nenosil a myslím, že jsme byli taková generace, kde se moc nechválilo, spíš to byly poznámky, ale takové obyčejné. Taky jsem jezdil na recitační soutěže, zpíval ve sboru. Na to jsem byl šikovný a nějaká školní kola jsem vyhrával. Seděl jsem v první lavici s mojí velkou školní láskou Martinou, ve třetí třídě jsem přesedl do druhé, a už jsem seděl s někým jiným.

Jitka Sedláčková jako Helena Pechová - V sedmé třídě jsme byli na horách a všichni už měli takové ty boty Alpiny a já měla neuvěřitelně těžké černé kožené boty – přeskáče, které vážily víc než zavazadla všech ostatních. Maminka pro mě po kurzu přijela před školu Trabantem a pamatuju si, že jsem se neuvěřitelně styděla. Pro děti jezdili tatínkové se škodovkou, a pro mě maminka, protože tatínek s námi nebyl. Maminka s tím autem musela stát za rohem, aby to nikdo neviděl. Tak hloupá jsem byla. Poznámky jsem domů nosila a všechny zněly dost podobně – vyrušuje, tváří se, nedává pozor, kolem ní to šumí. Vždy jsem seděla v úplně poslední lavici u dveří, abych mohla rychle na chodbu. Rychle vystřelit, když jsem dostala záchvat smíchu, protože mě neustále učitelé posílali za dveře. Pak si mě začali přesazovat blíž k sobě, protože jsem zlobila.

Šimon Bilina jako Adam Hruška - Vzpomínám si, že jsme se školou jeli na výlet do Rožmberku a kamarád tam na nějaké místní opilé lidi pořvával. Nenechali si to líbit, a tak přišli a ručně si to s námi vyřídili. Jenže já jsem nevěděl, o co jde, protože jsem do té doby spal. Zkrátka si mě s ním spletli. Na základce jsem byl docela hodné dítě. Později už se to nějak vyvrbilo v to, že jsem domů přinesl pár poznámek, že jsem něco rozbil. Občas jsem se s někým popral a vysypala se okenní tabulka nebo se rozrazily dveře… Byly to ale legrace, které se zvrhly. Zkrátka jsme měli moc energie. Vždy jsem seděl v těch posledních lavicích, tam se dalo zlobit. Pamatuju si i na krásné výlety – Den země, kdy jsme uklízeli odpadky, byla toho spousta.

Sabina Laurinová jako Alice Novotná - Těch vzpomínek mám několik. Se spolužačkou jsem si ve druhé třídě vyměnila boty a pak jsme hledali rodinu po celé Praze, protože jsme v těch botách nemohly ani jedna chodit. Já je měla o dvě čísla menší a ona logicky větší. Nakonec se to podařilo a boty našly správné nohy. Jednou jsem si po cestě do školy zlomila nohu. Moje spolužačka mě nesla kus cesty na zádech, než jsme se narazily na místní OPBH a zavolaly mamince do práce. Někdy v šesté třídě se mi podařilo napsat divadelní hru Malá smůla, obsadila jsem se do hlavní role a hru jsem režírovala. Přizvala jsem k sobě třináct spolužaček a v rámci mého scénáře a improvizace jsme to představení dokonce odehrály třikrát. Na pochvaly už si nepamatuju, ale pár drobných poznámek jsem v žákovské přinesla – Nedávají pozor, lechtají se na zádech. S kamarádkou nás nebavila chemie, tak jsme si daly stopky a minutu jedna druhou drbaly na zádech tužkou.