Činoherní klub zkouší Shafferovu hru Equus, premiéru chystá v září

Činoherní klub zkouší Shafferovu hru Equus, premiéru chystá v září

Vytvořeno dne 08.06.2020
Autor Redakce

Činoherní klub měl naplánováno uvést psychologické drama Petera Shaffera s názvem Equus již v květnu tohoto roku. Koronavirová situace však plány na čas pozastavila a premiéru o pár měsíců posunula. Zkoušky pod režijním vedením Martina Čičváka už ale znovu probíhají, v hlavních rolích se diváci mohou těšit na Pavla Kikinčuka a Ondřeje Rychlého. Premiéra “Činoherák” čeká 24. září 2020.

Mladík Alan Strang oslepil šest koní kovovým bodcem.

Mladík Alan Strang oslepil šest koní kovovým bodcem. Soudkyni Hesther Salomonové se podaří poslat ho místo do vězení do ústavní léčby k psychiatrovi Martinovi Dysartovi, který se pokusí rozkrýt, co ho k činu vedlo. Dialog s mladíkem vytrhne vyhořelého psychiatra z rutiny jeho práce a poskytne mu až nečekanou sebereflexi. Peter Shaffer v předmluvě k Equusovi píše, že ho inspiroval znepokojivý zločin, o kterém se zmínil jeho kamarád při cestě autem a který postrádal jakékoli srozumitelné vysvětlení. Detaily případu se nikdy nedozvěděl, od začátku ho ale fascinoval natolik, že se rozhodl pokusit o vlastní interpretaci. 

Drama Petera Shaffera Equus je ve Velké Británii moderní klasikou. V roce 1973 vznikla oceňovaná inscenace režiséra Johna Dextera s Alecem McGowenem (jako doktorem Dysartem) a Peterem Firthem (jako Alanem Strangem). Byla natolik úspěšná, že se o pár let později dostala na newyorskou Broadway, kde se neméně úspěšně odehrálo více než 1 200 představení. V roli doktora Dysarta se vystřídali Anthony Hopkins, Richard Burton, Leonard Nimoy a Anthony Perkins. V roce 1977 byl natočen stejnojmenný film. Není divu, že se do nové inscenace v Londýně nikdo nehrnul. Až v roce 2006 ohlásili producenti událost na West Endu inscenaci Equuse s Alecem McGowenem (Dysart z původní inscenace; nakonec ho však nahradil populární Richard Griffiths) a s Danielem Radcliffem – zářící hvězdou Harryho Pottera. To samozřejmě způsobilo největší pozdvižení.

Postava Alana má v textu předepsanou nahou scénu a Daniel Radcliffe se nechal slyšet, že nechce nic zmírňovat nebo zakrývat.

To samozřejmě způsobilo největší pozdvižení. O to větší, že postava Alana má v textu předepsanou nahou scénu a Daniel Radcliffe se nechal slyšet, že nechce nic zmírňovat nebo zakrývat. Loni v únoru měla pak premiéru vysoce ceněná inscenace režiséra Neda Bennetta v Theatre Royal Stratford East, kde koně – oproti inscenační tradici masek hráli tanečníci a pouze pohybem.

Jak vznikla myšlenka uvést hru na jevišti Činoherního klubu? “Equus byl jeden z mých prvních zážitků z divadla, když mi bylo patnáct. Hráli to v divadle v Košicích. A to byl důvod, proč jsem se do něj zamiloval. Patnáctiletý člověk má z divadla úplně jiný zážitek. Pamatuju si hlavního představitele, jak byl poutavý, jak jsme na něm viseli a šli s ním. Tuhle emoci bych chtěl do inscenace přenést. Řekl jsem, pojďme udělat Equuse, ale musíme se na něj podívat dnešníma očima. Divadlo se v současnosti strašně rychle mění; rozezkoušíte inscenaci, a do premiéry je stará. Jazyk stárne. Všechno se rychle vyvíjí. Váhal jsem tedy jenom, jestli je to v případě Equuse opravdu možné, jestli není ta hra příliš pevně svázaná se svou antiiluzivní formou. Ale když se všechny ty nánosy 70. let, vkus dramatika a estetika měšťanského myšlení odstraní, nastoupí ten chlapec a my víme, že kovovým bodcem oslepil šest koní, a jdeme cestou analýzy té vzpoury, která v něm je, je to absolutně současné,” přibližuje režisér Martin Čičvák.