Herec Miroslav Etzler oblékl kdysi bílý plášť a od primářky gynekologie dostal cennou radu

O tom, že Miroslav Etzler kvůli covidu vděčí lékařům a sestrám za záchranu svého života, bylo napsáno hodně a pro oblíbeného herce je to už jen hodně nepříjemná vzpomínka. Radši zavzpomínal, jak on se objevil v bílém plášti a ve filmu Na vlky železa si zahrál primáře gynekologie. 

„Film se točil v Litoměřicích a začíná císařským řezem, u kterého jsem musel být. Sice jsem se před natáčením chodil dívat na tyto operace, ale viděl jsem to všechno asi tak ze tří metrů. A tady, samozřejmě po dohodě s paní primářkou, maminkou a jejím partnerem, jsem to děťátko tahal z břicha maminky já. Když mě postavili nad operační pole, otočil jsem se na paní primářku a zeptal, co mám dělat, když mi bude špatně. Odpověď byla rychlá a jasná: Prosím vás, hlavně nezvracejte do maminky. Tak to byla moje nejbližší účast s touto krásnu profesí,“ smál se Miroslav Etzler, který se o víkendu poprvé zapojil do finálové poroty projektu Anděl mezi zdravotníky a svým hlasováním pomohl vybrat nejsympatičtějšího zdravotníka či pečovatele v republice. Úkol velmi těžký. Shodou okolností dělal patrona budoucí vítězce Anděl mezi zdravotníky 2022, lékařce Martě Vachové. 

„Ono se nedá vyjmenovat, co zdravotníky dělá zdravotníky. Je to takový balíček všeho. Ale pro mne je velmi důležitá empatie. Když jsem ležel s covidem v nemocnici, viděl jsem kolem sebe zdravotníky plné něhy a starostlivosti, se snahou ulehčit pacientům jejich trápení. Na dnešním slavnostním večeru jsem si všiml, že celá řada z finalistů byla nervózní, přitom jsme to my, kteří bychom měli být před nimi nervózní. Žmoulali si šaty a měli trému a já vůbec nechápu, kde se v nich ta síla ještě bere, po tom utrpení a bolesti, s kterou se ve své profesi setkávají. Bylo to dojemné,“ poklonil se zdravotníkům oblíbený herec, a když přišla řeč na platy ve zdravotnických profesích, byl nekompromisní. „Když si dneska vezmete, kolik berou platy lidé například v Evropském parlamentu!  Všichni jednou skončíme v péči zdravotníků, a to jsou lidé, kteří by měli mít tyto astronomické platy. Já osobně si myslím, že platy pracovníků ve zdravotnictví jsou stále podhodnocené.“

Miroslav Etzler přiznal, že by práci zdravotního bratra či pečovatele dělat nemohl a hned také vysvětlil proč. „Osobně bych tam narazil na několik problémů, z nichž dominantní je jistá štítivost.  To říkám otevřeně, protože například přebalovat staré babičky by mi dělalo asi problém. Potom mám trochu strach z krve. Dovedu si představit, že bych pomáhal ve zdravotnictví v duchovním obsahu. Už jsem to i dělal. V době covidu jsem si chodil povídat s klienty jednoho domova důchodců v Severních Čechách. On už to nebyl ani domov, ale spíš Charónovo převoziště z jednoho břehu na druhý, ale ti klienti byli šťastní, že tam chodím a já byl zase šťastný, že jsou ochotni mě vnímat a mluvit se mnou. Moc mě to obohatilo.“

Vítězi byli všichni, nicméně porota složená z osobností kulturního, společenského a politického života rozhodla takto:

1. místo si zasloužila Marta Vachová (č. 8) – Krajská zdravotní a.s. – Nemocnice Teplice

2. místo získala Šárka Trčková (č. 10) – Městská nemocnice Ostrava

3. místo obsadila Lucie Kozáková (č. 3) – Léčebné lázně Konstantinovy Lázně

Cenu Sympatie Anděl mezi zdravotníky časopisu Florance získala Gabriela Bendová (č. 4) – Královéhradecká lékárna Hradec Králové,

Cenu Sympatie Anděl mezi zdravotníky Pojišťovny VZP získala Barbora Sedláková (č. 1) - Nemocnice Sokolov

Cenu ředitele soutěže Za celoživotní přínos zdravotnictví předal David Novotný MUDr. Haně Roháčové, Ph.D, primářce Kliniky infekčních nemocí a náměstkyni pro léčebně preventivní péči FN Bulovka. Hana Roháčová celý svůj profesní život zasvětila infekčnímu lékařství