Co bylo kdysi normou, je dnes vydáváno za úchylku. Co bylo kdysi úchylné, a dokonce se za to popravovalo, je dnes normou
Napsat větu, jejíž obsah by tvrdil, že v Čechách se žije myšlenkově svobodněji než v zemích na západ od českých hranic, by se v nedávné minulosti rovnalo přinejlepším výsměchu mnoha čtenářů. Nicméně čas oponou trhnul (jak se píše) a události, nad kterými mnohý Čech mávne rukou nebo si případně poklepe na čelo, zvedají mnohé Evropany inklinující k západu či Američany ze židle a na sociálních sítích probíhá velice tvrdá diskuze.
Příkladně fakt, že tatínek obejme svou šestnáctiletou dceru, po mistrovském sportovním (tenisovém) výkonu, poplácá ji po zadku, a navíc si jí dovolí dát polibek na rty, rozběsnil mnohé mravokárce na sociálních sítích doběla. Tentokrát i v Čechách! Ano. Stalo se na letošním US Open při výhře české tenistky Sary Bejlek. Podle slov samotné tenistky jí mnohdy vášnivé reakce diskutujících na sociálních sítích nijak nerozhodily: „Táta je můj táta a vždy bude. A kouče znám od svých osmi let. Tejpuje mě, masíruje mě. Kdyby se něco podobného stalo v Česku, nikdo by to neřešil. Protože jsme ale v Americe, vyjadřuje se k tomu kde kdo. V týmu jsme si o tom promluvili a už se to nebude opakovat,“ vyjádřila se k celé situaci pro Sport.cz tenistka. Bohužel tahle „kauza“ rozvášnila i české diskutéry. V souvislosti s tím mám tak trochu obavy, aby za několik let nebylo na veřejnosti „úchylné“ běžné objetí dcery či syna nebo si někdo nevymyslel, že posadit si dítě na klín je sexuální atak.
Blízko našich hranic se pak odehrává jiný druh nesmyslné kauzy. V Německu se totiž několik poblázněných aktivistů rozhodlo poukázat na fakt, že příběhy apačského náčelníka Vinnetoua jsou vlastně rasistické a indiány ukazuje jako utlačovanou menšinu. Největší agresor je, jak jinak, běloch. A tak se v Německu stahují z knihkupectví inkriminované knihy s Vinnetouem a jeho bílým bratrem Old Shatterhandem, přičemž se nakladatelství za své knihy omlouvá, jak to jde. Názorový boj probíhá také mezi německými televizemi, kdy jedna prohlašuje, že Vinnetoua už nikdy dávat nebudou, přičemž jiná televizní stanice nemá s příběhy Karla Maye problém a bude je dále vysílat. V souvislosti s touto „kauzou“ se vkrádá na mysl otázka, co je ještě korektnost a co je už zákaz svobody slova.
Bouřlivou diskuzi na sociálních sítích pak vyvolaly hned první dva díly nového seriálu Rod draka. Pomiňme samotný příběh. Stačí jen vědět, že se odehrává několik set let před ságou Her o trůny. Co tedy rozběsnilo hlídače naší morálky a novodobé cenzory?
Hned v prvním díle se odehraje velmi naturalistický a krvavě ztvárněný porod, jehož hlavní postavou je královna a současně pak dilema krále, zda zachránit matku nebo novorozeného syna. Oba prostě porod nepřežijí. (A nepřežil ani jeden.) Dlužno dodat, že tvůrci se s obrazovou a textovou složkou příliš nepárali a divákovi naservírovali v několika málo minutách tvrdou realitu. Slabší povahy, v závěsu s moralisty, se jistě u těchto záběrů s děsem v očích zhroutily, což jim ovšem nebránilo rozpoutat na sociálních sítích ohnivou diskuzi, zdali je nutné takto popisně a tvrdě podávat divákům příběh. Tvrdé jádro volnomyšlenkářů pak těmto cenzorům sarkasticky doporučovalo, aby se podívali (mají-li odvahu) na takové snímky je Caligula - 1979 (rež. Tinto Brass), Srbský film – 2010 (rež. Srdjan Spasojevič) nebo do třetice Saló aneb 120 dnů Sodomy – 1975 (rež. Pier Paolo Pasoliny). Velice rychle pak jistě zjistí, že seriál Rod Draka je neškodnou pohádkou a napříště budou své myšlenky směřovat příkladně ke kritice včelí královny, která trestuhodně využívá na jedné straně včely dělnice a na druhé straně chudáky trubce.
Stranou kritiky pak nezůstal ani druhý díl seriálu Rod draka, a to v momentě, kdy je starý král (vdovec) nucen se znovu oženit a pokusit se zplodit následníka trůnu. Problém je, že jeho možné nastávající manželce je teprve dvanáct let! Král ji nakonec odmítne (nikoli kvůli věku) a rozhodne se pro nevěstu o něco starší, leč pouze patnáctiletou. Z pohledu mravokárců je to ovšem jako z bláta do louže. Byť je seriál Rod draka čirou fantazií, nekopírující žádnou reálnou historickou dobu, vycházejí tvůrci chtě nechtě z pravdivých historických dat, kdy byly ještě v nedávné minulosti uzavírány legální sňatky mezi (z dnešního pohledu) nezletilými dívkami a dospělými muži. Nakonec zůstaňme v Čechách. Blahé paměti roku 1300 si tehdy devětadvacetiletý český král Václav II. vzal za ženu dvanáctiletou Alžbětu Polskou, též zvanou Eliška Rejčka. Pozdější milenku slavného Jindřicha z Lipé.
Zkrátka co bylo běžné kdysi, je dnes vydáváno za úchylku, a co bylo kdysi úchylné, a dokonce se za to popravovalo, je dnes normou. Co bude zítra je ve hvězdách. Jen doufám, že zvítězí zdravý (český) rozum.
Zdroj: Herminapress, Sport.cz, People, Warner Bross. HBO Max, se svolením Sary Bejlek
V tom bude ten rozdíl oproti středověku. Dnes mají všichni stejné možnosti a fyzická stránka už nehraje takovou roli. Mužů bylo třeba pro těžkou práci, dnes máme stroje. Kamion běžně řídí žena. Dřív by to prostě nešlo. Tak se to všechno prolíná. No a jelikož máme ten blahobyt, a lidé sedí doma a nudí se, tak nám vznikají velké "intelektuální" skupiny, které na sociálních sítích vymýšlejí hlouposti. A protože se veřejné mínění posouvá na tyto sociální sítě, politici, co jsou volení se jich bojí, této hlučné menšiny. Tak se omlouvají za to, že v mladí se na karnevalu převlíkli za araba z pohádky. A netroufnou se postavit s racionálním názorem všem těm pohlavím a nesmyslům. A ty se tak postupně šíří společností. Ve firmách se chodí na školení, jak se chovat. Říct vtip je problém. Na firemní večeři se zahraniční účastí všichni raději mlčí, aby někdo někoho neurazil. Americká manažerka na návštěvě u nás ve firmě ztropila scénu, když viděla přes okno, jak mladá rodina čekající na autobus v létě nechala vyčachtat v rybníčku před firmou 5 leté děti nahé. Ostraha musela zasáhnout a vykázat je. Zkrátka věci, které nevymyslíš. Bude to horší. Držte se.
Zajímavé, že aktivisté nebojují za sebe, ale za druhé, kteří je ani o to nepožádali. Toto je spíše porušování práv osob, které ocitnou pod jejich "ochranou".
no fuj, už nikdy nebudu hrát šachy.
jako by nebylo dost problémů, které život připraví, lidé si je samy vyhledávají. a to se mě osobně zdá nejúchylnější.
Nejčtenější články
A že v arabským světě je to úplně normální, to už neřeší vůbec nikdo. Holt pokrytci, mají strach, že by mohli být označení za islámofoby (Mimochodem prorok si bral za ženu devět let starou holku)...
- Odpovědět
Trvalý odkaz