Anatomie života: Těžká role Báry Seidlové! Představí se jako matka zneužívané dcery
Zdroj: TV Nova

Anatomie života: Těžká role Báry Seidlové! Představí se jako matka zneužívané dcery

Vytvořeno dne 16.02.2021

 

V příštím dílu seriálu Anatomie života si zásadní roli zahraje Bára Seidlová. Z rolí princezen a půvabných naivek se postupně přehrála do postav zralých žen. Nicméně v Anatomii života ztvární pro ni netypickou postavu – matku patnáctileté dcery, u které se potvrdí těhotenství a která jako otce svého dítěte uvede matčina přítele. Toho si zahrála hvězda Okresního přeboru, Ladislav Hampl. Zeptali jsme se Báry, jak se s touto emočně náročnou rolí poprala a co si o podobných nelehkých a bolestných situacích myslí.

Situace, ve které se vaše postava ocitla, je noční můrou mnoha žen. Její patnáctiletá dcera obvinila matčina nového partnera ze zneužívání. Dokážete si představit, jak byste se jako matka v takové situaci zachovala? Herectví, to je mimo jiné i určitá schopnost empatie. Dokázat se vžívat do pocitů, situací a jednání lidí kolem. Mohu si představit, jak bych se asi v takové situaci cítila, matkou patnáctileté dcery ve skutečnosti ale nejsem, takže zůstává u pouhých představ. Málokdo může přesně říct, co by bylo kdyby... Mám-li mluvit za sebe, myslím, že svůj život si tvoříme sami. Ti druzí jsou odrazem nás samotných a ti nejbližší jsou těmi nejpřesnějšími zrcadly. Všechno má své souvislosti, v ničem nejsme pouhé oběti a „ONI“ rozhodně nejsou strůjci našich problémů. Ať se nám to líbí, nebo ne, jsme to my. My máme odpovědnost za všechno, co se v našem životě děje. To je samozřejmě můj názor, nemusíte se mnou souhlasit. Já se jím ale plně řídím a mám tu svobodu, že pokud se mi něco kolem nelíbí, změním svůj pohled, popřemýšlím, čím si to způsobuji. Vždycky to souvisí se mnou. Pokud by to nesouviselo, vůbec by se mě daná situace nedotkla.  

Věřila byste v této situaci spíše dceři, nebo partnerovi? Těžko to mohu takhle od stolu zhodnotit. Já osobně bych zřejmě pátrala, kde se v mém vztahu s dcerou stala chyba. Kdy jsem ji zklamala, kdy se stalo to, že jsme si přestaly říkat pravdu. Pokud nemá matka důvěru své dcery, patrně se po cestě životem něco přihodilo.

S partnerem je to obdobné. Pokud si lidé nejsou schopni říkat pravdu a tráví svůj život v polopravdách a lžích, připadá jim úplně normální, že se za zády podvádějí a pomlouvají, potom nesou důsledky. Každý máme zodpovědnost za svoje vztahy. Pokud sami nemluvíme pravdu, pravděpodobně nám ji nebudou říkat ani naši blízcí. Vypadá to strašně složitě, ale je to v zásadě jednoduché. Co vyšleš, to se ti vrátí. Co zasadíš, to sklidíš. Bez žádného „ale“...  

Myslíte si, že je v dnešní době podobných případů více než dříve, nebo se jen o tom děti nebojí mluvit? Přece jen mají aktuálně díky technologiím větší přístup k informacím… Myslím si, že více případů není, že je pouze více informací o tom, co se kolem nás děje. Žijeme v době, kdy nás informace doslova bombardují. Technologie nejsou pozitivní ani negativní. Nevinila bych je z nárůstu lidské zvrhlosti. Je to jen nástroj a ten ožívá v našich rukou. Záleží na nás, jak ho použijeme. Navíc technologie kopírují náš duševní vývoj. To, co dokážou přístroje, dokáže i člověk samotný, jen si to neuvědomuje. Lépe řečeno, společnost dělá všechno, aby si jednotlivec tuhle ohromnou sílu neuvědomil. Nebyl by totiž tak snadno manipulovatelný. Já mám kolem sebe naopak stále více lidí, kteří přemýšlí, objevují souvislosti svého chování a pocitů s tím, co se jim v životě děje. Každý z nás touží milovat a být milován a stále víc lidí si uvědomuje, že je důležité šířit lásku kolem sebe.